Žijeme v době, která nás nutí přehodnocovat samotné základy toho, co považujeme za jistotu. Během této dekády se vám mohlo stát, že jste si položili palčivou otázku: Kam bych se uchýlil, kdyby se konflikt přelil do Evropy nebo přímo k našim hranicím?
Podle nejnovějších a velmi detailních analýz Institut pro ekonomii a mír (Institute for Economics and Peace – IEP) z roku 2025 a počátku roku 2026 se nacházíme v období, které experti výstižně nazývají „Velká fragmentace“. Jde o zásadní přeskupování globálního mocenského pořádku, které s sebou nese rizika nevídaná od konce druhé světové války.
Zpráva Global Peace Index (GPI) z roku 2025 přináší varovná čísla a ukazuje, že globální mír klesl na historické minimum. V současnosti probíhá 59 konfliktů na úrovni států, což je absolutní maximum od konce druhé světové války. Tyto střety mají ohromující lidské i ekonomické dopady a rychle se přesouvají i daleko za hranice domovských států.
Jak vypadá ideální bezpečné místo?
Skutečně bezpečné útočiště musí splňovat tři tvrdá kritéria: nesmí být zajímavé pro světové mocnosti, musí být schopné uživit své obyvatele z vlastních zdrojů a mít nezávislý zdroj energie. Ignorování těchto hlubších vrstev bezpečnosti nedávno vedlo k šokujícímu pádu jednoho z nejznámějších center světového bohatství.
Ještě počátkem roku 2025 by expati a investoři hledající únik téměř jednohlasně označili za bezpečný přístav Dubaj. Spojené arabské emiráty si po desetiletí budovaly image neotřesitelné imunity vůči krizím a úspěšně absorbovaly obrovský globální kapitál. Tento silný mýtus se však na přelomu února a března 2026 otřásl v samotných základech. Při bleskové eskalaci napětí v regionu se odhalila strategická zranitelnost SAE v plné nahotě. Odveta zasáhla ta vůbec nejcitlivější místa – mezinárodní letiště utrpělo přímý zásah, obří logistický přístav Jebel Ali hlásil požár a masivní výpadky technologií historicky poprvé paralyzovaly místní bankovnictví a burzu.
Fyzické škody lze sice po čase opravit, ovšem psychologická újma je mnohem hlubší a trvalejší. Status „safe haven“ totiž stojí na mimořádně křehké důvěře. Z dřívější jasné asociace mezi masivním ekonomickým boomem a reálným bezpečím se vyklubala pouhá iluze, nikoliv skutečná příčinnost. Země ležící v epicentru geopolitického zlomu nemůže být dlouhodobě bezpečná, bez ohledu na to, jak vyspělou má infrastrukturu nebo jak výhodné nabízí daně.
Znalost těchto rizik a tvrdých pádů nám ale nyní otevírá úplně novou cestu. Pokud rozbití dubajského mýtu vezmeme jako cennou lekci a začneme se zaměřovat výhradně na destinace splňující tři nová kritéria geopolitické nezajímavosti a absolutní soběstačnosti, máme před sebou reálnou naději najít skutečné, dlouhodobé a naprosto klidné útočiště pro budoucí život.
Bezpečí v zahraničí?
Samozřejmě existuje i možnost emigrace. Nabízí se tyto tři možnosti:
- Nový Zéland: Oceánský bunkr miliardářů
Nový Zéland je dlouhodobě považován za svatý grál „doomsday“ příprav, což dokládají i masivní nákupy pozemků technologickými magnáty ze Silicon Valley. Jeho hlavní nevýhodou je absolutní závislost na dovozu strategických surovin, od paliv po těžkou mechanizaci.
Na druhou stranu, jeho geografická izolace je bezkonkurenční. Nachází se více než 1 500 kilometrů od nejbližšího většího souseda (Austrálie) a nefiguruje na žádných strategických mapách potenciálních jaderných cílů. Země má stabilní demokratický systém, mimořádně silné zemědělství (zejména chov dobytka a mlékárenství) a hojnost čisté vody. Obyvatelstvo by se v případě krize dokázalo bez problémů uživit z vlastních zdrojů, a díky vysokému podílu obnovitelných zdrojů energie (převážně hydrotermálních a geotermálních) by země udržela v chodu alespoň kritickou infrastrukturu.
- Austrálie: Kontinentální pevnost
Austrálie představuje z logistického hlediska noční můru. Drtivá většina jejího vnitrozemí je neobyvatelná poušť, což koncentruje populaci do úzkých pobřežních pásů, které jsou navíc stále častěji sužovány extrémním suchem a ničivými požáry.
Přesto je Austrálie geopolitickým titánem přežití. Nabízí obrovskou rozlohu, která zaručuje, že jakýkoliv konvenční útok na její území by se utopil v logistických problémech. Austrálie je navíc masivním exportérem potravin a klíčových nerostných surovin. V případě globálního kolapsu by se kontinent mohl poměrně rychle transformovat do zcela soběstačné, i když technologicky možná mírně degradované, uzavřené ekonomiky s dostatkem prostoru pro relokaci vlastního obyvatelstva.
- Uruguay (48. místo v GPI):
Tato relativně malá země sevřená mezi Brazílií a Argentinou bývá zcela oprávněně označována za „Švýcarsko Jižní Ameriky“. Je sice známo, že Winston Churchill sice nevěděl, kde leží, nicméně HDP na obyvatele je zde výrazně vyšší než u většiny sousedů, což omezuje zoufalství a kriminalitu z chudoby. Uruguay je stabilní demokracie se vzdělanou společností a mimořádně silným zaměřením na ekologii a obnovitelné zdroje energie. S pouhými zhruba 3,5 miliony obyvatel rozesetými v úrodné, klimaticky příjemné krajině plné kvalitních pláží a skvělého jídla, představuje úkryt, který je zcela mimo sféru zájmu supervelmocí. Z hlediska absence probíhajícího konfliktu je celosvětově pátá nejlepší.
Evropské pevnosti: Když konflikt hrozí, ale nechcete opustit kontinent
Extrémní útočiště jako Antarktida nebo odlehlé oceánské ostrovy zní možná romanticky, v praxi se tam ovšem člověk odsuzuje k boji s mrazem a trvalým nedostatkem potravy. Jelikož emigrace na Nový Zéland vyžaduje obrovský kapitál a logistiku, drtivá většina rodin musí hledat tu nejlepší možnou variantu přímo doma. Navíc Česko je aktuálně v rámci indexu GPI na jedenáctém místě, což je pro tuzemské obyvatele dobrá zpráva. V malém a hustě zalidněném státě jde primárně o to, nebýt blízko cílů, na které by se protivník zaměřil.
Absolutní červenou zónu tvoří okolí jaderných elektráren Temelín a Dukovany, protože představují nejen klíčové energetické uzly, ale i úložiště radioaktivního materiálu. Bydlet v okruhu třiceti kilometrů od nich znamená nejvyšší riziko. Stejně nebezpečná jsou vojenská velitelství, logistická centra (např. Olomouc, Lázně Bohdaneč), muniční sklady a radary. Z mapy případného útočiště musíme nutně škrtnout i dálnici D1 a velké průmyslové aglomerace, protože tyto tepny by sloužily pro masivní přesuny armád a zbrojní výrobu.
Druhým, neméně vážným faktorem je obživa. Data jsou neúprosná – Česká republika dnes většinu základních potravin, od vepřového masa až po obyčejnou cibuli, dováží. Pokud by se uzavřely hranice, regály supermarketů budou během několika dnů prázdné. Spoléhat se na byt ve městě se rychle stane neřešitelným problémem.
Jedinou skutečně udržitelnou strategií je přesun na venkovskou usedlost s vlastním zdrojem pitné vody, vytápěním na dřevo a dostatkem plochy pro pěstování plodin.
Zlínsko a Turnovsko jako favorité
Když ale z mapy vyškrtneme všechna tato rizika, rýsují se nám jasné a bezpečné zóny, které nabízejí velkou naději pro klidný život. Mistrem republiky v bezpečnosti je Zlínský kraj. Je chráněn hradbou Bílých Karpat, policie zde eviduje minimum kriminality a funguje tu silná tradice sousedské výpomoci.
Překvapivým vítězem v kvalitě života i komunitní stabilitě je Turnovsko, kde zcela chybí strategické cíle, ale nechybí úrodná půda. Skvělou volbou jsou i řídce osídlené oblasti Šumavy a Novohradských hor (v bezpečné vzdálenosti od Temelína), které poskytují úkryt a nekonečný zdroj dřeva. Tyto oblasti nám ukazují, že i v rámci naší země existují místa, kde se dají budoucí rizika velmi efektivně a úspěšně zvládnout.
autor: Jakub Škopek, ECONET
Newsgate.cz podporuje mladou generaci ekonomů. ECONET je spolek bývalých i současných úspěšných absolventů Ekonomické olympiády, kteří své znalosti sdílí (nejen) se svými vrstevníky.