Budoucnost ocelářství v České republice a ve státech Evropské unie je velmi nejistá. Odvětví by se podle odborníků oslovených ČTK mohlo dál zmenšovat či přestat v současné podobě zcela existovat. Ocelářský trh negativně ovlivňuje nejen celkové zpomalení evropské ekonomiky, ale i nízká poptávka, drahé ceny energií, tlak na ekologičtější výrobu a dovoz levné oceli z Asie. Vzpruhu by mohl přinést vyšší zájem o posilování zbrojního průmyslu. Kvůli tomu ale dle expertů možná není třeba, aby se v Česku samotná ocel vyráběla.
Tuzemské hutě loni vyrobily 2,4 milionu tun surové ocele, což je druhý rok po sobě nejnižší množství v historii. Oproti roku 2023 klesla loni výroba oceli v tuzemsku o další čtvrtinu. Mírně meziročně klesla opět i spotřeba, která se stejně jako předloni dostala na nejnižší úroveň od vrcholu finanční krize v roce 2009. Snížil se také objem vyvezené oceli do zahraničí, který byl dosud rovněž nejnižší. Naopak meziročně loni narostl dovoz ocelových výrobků do Česka.
„Za neutěšenou situací v ocelářství stojí trvale nepříznivý vývoj poptávky po ocelových výrobcích v EU. Krize ve stavebnictví i dalších odběratelských odvětví, jako je strojírenství či automotive, se negativně podepisuje na celkové výrobě oceli,“ uvedl předseda dozorčí rady Ocelářské unie a generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide.
Meziroční pokles tuzemské výroby oceli o 25 procent je podle analytika portálu Capitalinked.com Radima Dohnala obrovský propad a úpadek. A dodává, že celosvětově se výroba propadla meziročně o 0,9 procenta: “Z větších výroben rostla jen v Indii o 6,3 procenta na 149,6 milionu tun. V Německu pak o 5,2 procenta a v Turecku o 9,4 procenta. Navíc 2,4 milionu tun v Česku versus 150 milionů tun v Turecku ukazuje nicotný význam našich oceláren ve světovém měřítku.”
Konkurenceschopnost evropských výrobců ohrožují i vysoké ceny energií či levné dovozy ze třetích zemí. „Stále rostoucí podíl dovozů na celkové spotřebě oceli v EU představuje jeden z hlavních problémů evropského ocelářství,“ dodal Heide. Pokud EU nezmění opatření týkající se oceli, bude podle Heideho dál ohrožována konkurenceschopnosti výrobců. „To může vést až k zániku celého odvětví v EU tak, jak ho známe nyní,“ doplnil.
Co se týče celé Evropské unie, tam výroba oceli loni meziročně mírně vzrostla o 2,6 procenta na 129,5 milionu tuny. Její spotřeba ale klesla o 2,3 procenta. Objem dováženého zboží vzrostl a podíl dovozů na evropské spotřebě překročil hranici 21 procent.
Příliš drahé energie
Ovšem analytik investiční platformy XTB Jiří Tyleček pozitivní vývoj v odvětví momentálně nevidí. Tlak na zvýšení výroby v obranném průmyslu by sice podle něj mohl pomoci zvýšit poptávku po oceli, pokud se ale nepodaří vyřešit drahé energie, bude se celý sektor v dlouhodobém horizontu dále zmenšovat.
„Určitý pozitivní efekt může přinést modernizace, ale kvůli dražší výrobě ve srovnání s Čínou a dalšími levnými zeměmi, se bude ekologická ocel bez dotací jen obtížně prosazovat. Nevidím světlo na konci tunelu pro ekologickou a zároveň konkurenceschopnou výrobu oceli v Evropě,“ říká Tyleček.
Podle Radima Dohnala v současnosti navíc vzniká otázka, zda má v ČR existovat prvovýroba surové oceli, když se v ČR netěží železná ruda. „V Dánsku se už roky nevyrábí primární ocel, a i přesto má špičkové výrobce zbraní. Pokud bude v EU fungovat jednotný trh bez překážek, pak zřejmě i pro vyšší objem zbrojařské výroby v ČR postačí na území mít jen sekundární výrobu oceli a tu posílit,“ uzavírá Dohnal.