Česká národní banka navýšila základní sazbu o 75 bazických bodů a poprvé od roku 1997 se odhodlala k více než jednonásobnému skoku. Vyšší úrokové sazby zdraží hypotéky, poroste ale i úročení vkladů. Lepších úroků si ovšem všimnou jen střadatelé, kteří budou ochotni se zavázat alespoň k nějaké časové fixaci. V aktuální analýze se věnuje analytik Portu Vratislav Zámiš historickému vlivu sazeb ČNB na úroky u vkladů, dopadům na hypoteční sazby a také tomu proč v nejbližší době bez investování i nadále nepůjde dosáhnout reálného zhodnocení.
Úroky u termínovaných vkladů porostou nejrychleji
Úrokové sazby u vkladů obvykle následují směr nastavených sazeb, rychlost se ale liší v závislosti na produktu. Relativně rychle historicky reagují sazby termínovaných vkladů, u kterých se střadatelé zavazují k časové fixaci vložených peněz. Například když v únoru minulého roku vystoupala základní úroková sazba na 2,25 %, vklady s dohodnutou splatností do 2 let nabízely podle dat ČNB zhodnocení v průměru 1,69 % p.a. Jakmile ale v důsledku pandemie poklesla úroková sazba až na květnových 0,25 %, klesly podobným tempem i úroky fixovaných vkladů na 0,44 % p.a.
V případě jednodenních vkladů je dynamika pomalejší.
Kvůli dlouhému období velmi uvolněné měnové politiky poklesly úrokové sazby až takřka k nule a v únoru před pandemií stihly navzdory navyšování sazeb vystoupat jen k 0,25 % p.a. Při rychlém snižování sazeb pak nebylo příliš prostoru kam klesat a v květnu roku 2020 nabízely tyto účty zhodnocení v průměru 0,19 % p.a.
Banky nemají důvod zvyšovat úroky u spořících účtů
Banky v České republice mají hned 2 dobré důvody, proč se zvyšováním úrokových sazeb u spořících účtů nespěchat. Při devizových intervencích Česká národní banka ve snaze oslabit korunu nakupovala zahraniční měny. Použité peníze musely nejdříve vzniknout a ČNB tak podle zveřejněných dat od roku 2013 do roku 2017 vytvořila zhruba dva biliony nových korun. Tyto peníze se přesunuly do rozvah bank, které je mohou za nastavené sazby ukládat u ČNB a přímo zvyšovat svůj zisk. Nemají tak příliš důvodů se předhánět v konkurenčním boji o další peníze. Druhým důvodem je samotné chování střadatelů.
Malé navýšení úrokové sazby není příliš dobrou motivací proč pravidelně sledovat nabídky na trhu a ztrácet čas zakládáním nových účtů. Například pokud člověk zhodnocuje 100 000 Kč na spořícím účtu s úrokem 0,2 % p.a. a narazí na banku nabízející úrok 0,5 % p.a., vydělá změnou za rok o 300 Kč navíc. Banky si proto uvědomují, že navýšením úrokových sazeb pravděpodobně jen stoupnou náklady na vyplácení stávajících střadatelů a akvizice několika málo nových klientů tento dodatečný náklad nepokryje.
Hypotéky od jara zdražují
Podle dat ČNB došlo v dubnu roku 2021 ke zvratu trendu a úrokové sazby u hypoték začaly z pod dvou procent pomalu stoupat. Důvodem bylo zejména očekávání ohledně blízkého navyšování sazeb, které nakonec přišlo v rámci června. Historická data potvrzují, že na navyšování sazeb reagují hypotéky velmi rychle, často dokonce s předstihem. Například na konci roku 2016 po dlouhém období velmi uvolněné měnové politiky klesly v listopadu sazby hypoték až na 1,91 %. O rok později, když se základní sazba ČNB dostala na 0,5 %, byly dražší i hypotéky – v listopadu 2017 byla průměrná sazba na úrovni 2,19 %.
Inflaci v nejbližší době vklady nepokryjí
Česká národní banka přistoupila k prudšímu zvyšování sazeb zejména kvůli vysoké inflaci. V srpnu totiž ceny rostly meziročně o 4,1 %, což je nejrychlejší tempo od roku 2008. Do konce roku inflace s největší pravděpodobností příliš klesat nebude a v meziročních hodnotách může podle analýzy Portu atakovat úroveň 5 %. Drobní střadatelé tak reálně ztrácí peníze jak v případě běžných a spořících účtů, tak i v případě termínovaných vkladů – bez ohledu na délku fixace.
Jediným způsobem, jak v této době reálně zhodnotit peníze je investovat. Sazby z vkladů překonává inflace už pátý rok v řadě a je klidně možné, že reálného zhodnocení na běžných a spořících účtech už nikdy dosáhnout nepůjde.
Vratislav Zámiš
analytik Portu