Česko se chystá více vyzbrojit, což není překvapivé. Geopolitická situace je čím dál napjatější, Spojené státy postupně snižují svou obrannou roli v Evropě a u hranic Evropské unie pokračuje válka. Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, navzdory nedávným výzvám k míru od Donalda Trumpa, stále trvá. I kdyby došlo k mírové dohodě, Rusko v posledních letech opakovaně ukazuje svou snahu rozšiřovat svůj vliv, což není novinkou. Tento vývoj nutí Česko přehodnotit své bezpečnostní priority a investovat do obrany, aby posílilo svou soběstačnost. Více v komentáři mladého ekonoma Jana Kubeše z Econetu.
Zbrojení patří mezi výdaje, které většina českých občanů podporuje. Schopnost se bránit je důležitá, ale otázka zní: kde na to vzít peníze? Obrana je nákladná a vyžaduje pečlivé plánování rozpočtu, aby neohrozila jiné klíčové oblasti, jako je zdravotnictví nebo školství.
Tomáš Solomona v rozhovoru pro iDNES uvedl, že Česko na zbrojení finance najde. Zůstává však nejasné, odkud přesně. Zvýší stát daně občanům? Pokud ano, jak může premiér Petr Fiala na síti X označovat takový krok za „příležitost pro českou ekonomiku“? Tvrzení, že zbrojení přinese hospodářský růst, vyvolává pochybnosti, zvláště když zdroje financování zůstávají nejasné.
Fiala tvrdí, že díky těmto výdajům vzniknou tisíce nových pracovních míst. Neznamená to ale, že na jiných místech lidé o práci přijdou? Pokud stát zvýší daně firmám, ty mohou mít méně prostředků na platy zaměstnanců nebo na rozrastání svého podnikání, což omezí jejich schopnost nabírat nové pracovníky. Vyšší daňové zatížení může také odradit zahraniční investory, kteří hledají příznivější podmínky jinde.
Pravidla volného trhu jsou v tomto neúprosná. Podle teorie, kterou zastával například nositel Nobelovy ceny Milton Friedman, nelze pracovní místa vytvořit „z ničeho“. Pokud tedy stát nesníží sociální výdaje, které tvoří největší část rozpočtu, kde peníze vezme? Kvůli politickému populismu a neochotě vlády omezit důchody, dávky či jiné podpory se pravděpodobně bude muset zadlužit.Tím se dostáváme k zásadním ekonomickým otázkám. Desetiletý český dluhopis a jeho výnos ukazují, za jakou cenu si česká vláda půjčuje peníze od soukromého sektoru či jiných států. Vyšší zadlužování může vést k růstu úrokových sazeb, což by dále zkomplikovalo situaci pro podniky i domácnosti.
Hned na první pohled vidíme prudký růst výnosů dluhopisů na začátku pandemie covidu. Vláda si tehdy potřebovala půjčovat více, což zvýšilo poptávku po úvěrech. Výsledkem bylo, že rovnováha mezi vládní poptávkou a nabídkou soukromého sektoru posunula úrokové sazby nad 6 %. Státní půjčky byly drahé, ale v té době nutné.
Dnes je situace podobná – vláda se zadlužováním nevyhne. Studentům ekonomie hned vytane na mysli problém, který může na trhu s úvěry nastat: vytěsňování (anglicky „crowding out“). Když si vláda půjčuje více, roste poptávka po úvěrech. Při stejné nabídce kapitálu to tlačí cenu – tedy úrokovou sazbu – nahoru. Tento efekt se může projevit i nyní, když si vláda půjčuje na armádu.
Pokud k efektu dojde, podniky v Evropě se ocitnou v ještě obtížnější situaci. Expanze například do USA nebo Asie, které je pro firmy už teď náročné, bude kvůli dražšímu kapitálu ještě složitější.
Evropa, která už dnes zaostává, tak může v budoucnu zpomalit ještě víc. Česko z toho sice může těžit – je lepší směřovat výdaje na armádu, pokud už jsou nezbytné, do české ekonomiky než dozahraničí, jak tomu bylo dříve. Příležitostí pro ekonomiku bych to ale rozhodně nenazýval.
autor: Jan Kubeš
Newsgate.cz podporuje mladou generaci ekonomů. Econet je spolek bývalých i současných úspěšných absolventů Ekonomické olympiády, kteří své znalosti sdílí (nejen) se svými vrstevníky.