Po ničivých povodních se nyní nabízí otázka, jak financovat obnovu postižených regionů a obcí. Pomoc už Česku přislíbila Evropská unie, peníze ale bude muset hledat stát i ve svém eráru. Ministr financí Zbyněk Stanjura zatím neuvažuje o vytvoření speciální daně, která by škody pokryla. Chystá se ale dodatečně vydat dluhopisy. V tuto chvíli není jasné, zda půjde o speciální povodňové, nebo běžně vydávané. „Vyplatí“ se však státu dluhopisy vůbec vydávat? Více už v komentáři analytika Capitalinked.com Radima Dohnala.
Myšlenka státní dluhopisy tématizovat, a tak zaujmout něčím jiným než jen kupónem, tedy výnosem, funguje v Evropě a USA od počátku 1. světové války. Tehdy to byly válečné dluhopisy. Má se tím dát najevo, že nějaká aktuální potřeba je opravdu významná a asi podstatnější než potřeby dosavadní. V moderní době, kdy se státní dluhopisy díky globalizaci trhů, elektronickému fungování a vysoké likviditě vyspělého trhu, mi přijde tematizace dluhopisů jako čistě marketingová či politická.
„V ČR jsme po povodních 1997 vydali povodňové dluhopisy navázané na inflaci, celkové náklady pro stát byly znatelně vyšší než konvenční dluhopisy. Sluší se připomenout, že stát si takto půjčil 2,8 mld Kč, kdy celkové výdaje státu (nikoliv obcí, ale kraje tehdy neměly rozpočty) na sanace činily 15 mld Kč, na celkové škody 63 mld Kč. Tedy stát takto financoval malou část svých výdajů. Stát dluhopisy vydal 1.8.1997, splatné 1.8.2002 tedy jen 6 dní před ještě ničivějšími povodněmi v 2002.“
Dluhopisy z pera Schillerové a Kalouska byly pro stát nevýhodné
Zažili jsme tu menší vlnu tzv. korunových dluhopisů za ministra financí Miroslava Kalouska a větší vlnu tzv. Dluhopisů Republiky za ministryně Aleny Schillerové. Oba ale zvláště ty druhé se ukázaly pro stát jako silně nevýhodné. Zvláště protiinflační by v případě masového využití byly pro stát až nebezpečné – stát platil inflaci + přirážku 0,5%. Investor si mohl kdykoliv nechat předčasně splatit za 100 procent a stát měl s úpisem i splácením výrazně vyšší administrační náklady než už konvenčních. Relace riziko versus výnos byla silně nakloněna ve prospěch výnosu investorů.
Pokud by stát trval na vydávání povodňových dluhopisů, pak by by stát se měl snažit vydat dluhopisy s splatností nad 10 či 15 let, protože naprostá většina splatnosti dluhu se koncentruje do roku 2030. Celkové náklady (úroková sazba + admin náklady) by neměly překračovat náklady konvenčního dluhu. Ty jsou nyní pro 10 leté 3,726% p.a.
Stát musí počítat s takzvanou kanibalizací. Ti, co si koupí takto označené dluhopisy, nejspíše takto realizují svůj díl pomoc po povodních a na charitu poté přispějí méně. Méně také budou investovat do penzijních produktů či do nástrojů finančního trhu. Banky pravěpodobně takový produkt nebudou nadšeně podporovat. Tak by stát mohl ukázat, proč vlastní Českou poštu a nějakou část agendy si u ní objednat.
Celkově ale myšlenku nedoporučuji.