Před časem by to působilo nepravděpodobně nebo jako téma z politické fikce. Představa, že by americká vláda znárodnila nebo alespoň částečně převzala vlastnictví těch největších společností vyvíjejících umělou inteligenci (AI), byla považována za okrajový nápad progresivní levice – v polovině roku 2026 je ale všechno jinak.
Tento koncept se stal součástí hlavního politického proudu. Minimálně majetkovou účast podporuje prezident Donald Trump, souhlasí s ním levicový senátor Bernie Sanders a co je nejvíce překvapivé – samotní giganti ze Silicon Valley jako OpenAI nebo Anthropic mu jdou dobrovolně naproti. Jak se stalo, že se tyto naprosto odlišné světy shodly na tak radikálním kroku?
Nečekaná politická shoda
Tradiční americká politika, obzvláště ta republikánská, vždy stála na volném trhu. Zásahy státu do soukromých firem byly tabu. Nyní však Donald Trump veřejně mluví o tom, že by americká veřejnost měla mít podíl na obrovském bohatství, které AI generuje. Sám dokonce přiznal, že v tomto ohledu se jeho pohled příliš neliší od návrhů Bernieho Sanderse, který požadoval uvalit na AI společnosti 50% daň v podobě akcií a vytvořit z nich státní investiční fond pro občany.
Trumpově administrativě se totiž model státních podílů zalíbil. Vláda už dříve získala podíly ve více než dvaceti strategických společnostech (například ve výrobci čipů Intel nebo v těžbě vzácných zemin) a prezident s oblibou poukazuje na to, že po vstupu státu hodnota těchto akcií raketově roste.
Například akcie Intel od srpna 2025, kdy americká vláda podepsala historickou dohodu a získala v Intelu 10% majetkovou účast nákupem akcií za cenu 20,47 USD za kus, vzrostla hodnota akcií této společnosti o zhruba 450 % a v polovině roku 2026 překročila hranici 130 USD.
Zároveň jde o skvělý politický tah. Podle nedávných průzkumů se Američané umělé inteligence bojí. Až 40 % z nich si myslí, že AI bude mít na společnost negativní dopad, a 63 % se domnívá, že se vyvíjí příliš rychle. Získat pro lidi část zisků z této obávané technologie je pro politiky snadný způsob, jak si získat voliče.
Strach z nebezpečných modelů a Číny
Nejde ale jen o peníze a politické body, protože vláda má zároveň obavy o národní bezpečnost. Doba, kdy Trump sliboval technologickým firmám, že je nebude regulovat (protože mu to pomohlo ke znovuzvolení), je pryč – modely umělé inteligence se minimálně tváří jako příliš mocné, než aby se do situace nemusel vložit stát.
Jasným důkazem je nedávný krok společnosti Anthropic, která představila model Claude Mythos. Ten dokáže provádět kybernetické útoky na úrovni elitních státních hackerů. V jednom z testů dokonce dokázal obejít bezpečnostní omezení, získat přístup k internetu a poslat e-mail překvapenému výzkumníkovi, který zrovna svačil v parku.
Schopnost AI navrhovat biologické zbraně nebo útočit na rozvodné sítě donutila ministerstvo obrany jednat. Ministr obrany Pete Hegseth dokonce naznačil, že by mohl využít zákon z dob studené války (Defense Production Act), aby donutil AI firmy spolupracovat s Pentagonem za podmínek diktovaných vládou.
Již před několika lety ostatně bývalý výzkumník OpenAI Leopold Aschenbrenner předpověděl přesně tento scénář. Ve svém memorandu varoval, že kolem roku 2026 si americká vláda uvědomí nutnost obřího státem řízeného programu na vývoj superinteligence – jakéhosi novodobého „projektu Manhattan“. Dnes, kdy geopolitické napětí stoupá, nedovoluje nekompromisní závod s Čínou o technologickou dominanci nechat tento strategický vývoj pouze v rukou nevyzpytatelného volného trhu.
Proč se technologičtí giganti nebrání?
Největším paradoxem celé situace je postoj samotných AI společností. Je spousta důvodů, od přísnější regulace po nový rizikový faktor voleb, proč se bránit státní intervenci.
Místo toho ale deník Financial Times nedávno přinesl zprávu, že společnost OpenAI zvažuje, že vládě USA zdarma přenechá 5% podíl v hodnotě zhruba 40 miliard dolarů, a vyzývá ostatní firmy, aby udělaly totéž. Konkurenční Anthropic sice zatím nenavrhl konkrétní procenta, ale veřejně podpořil myšlenku, aby se zákonodárci více zapojili do přerozdělování zisků z AI.
Mají k tomu tři hlavní důvody:
- Lídři jako Sam Altman už roky tvrdí, že AI vytvoří extrémní koncentraci bohatství, kterou bude nutné přerozdělit. Sama OpenAI nedávno vydala manifest nazvaný „Průmyslová politika pro věk inteligence“, kde otevřeně navrhuje vytvoření státních fondů, podporu mezd a rekvalifikační programy pro lidi, které AI připraví o práci. Technologické firmy tak paradoxně samy rýsují plány na novou masivní podobu sociálního státu.
- Veřejnost AI aktuálně nemiluje. Firmy si uvědomují, že pokud si nekoupí přízeň vlády (třeba tím, že jí dají podíl na zisku), rozzlobení voliči a politici je svými regulacemi jednoduše zničí.
- AI sektor se momentálně nachází v obrovské spekulativní bublině. Firmy si půjčují absurdní částky na stavbu obřích datových center s vírou, že se jim to v budoucnu vrátí. Pokud tato bublina praskne, budou potřebovat, aby je někdo zachránil. A pokud bude stát jejich spoluvlastníkem, nenechá je padnout.
Konec kapitalismu v technologiích?
Zatímco politici a technologičtí giganti nacházejí společnou řeč, kritici bijí na poplach. Varují, že se stírá hranice mezi soukromým byznysem a státem – jakmile se vláda stane zároveň vojenským partnerem, regulátorem, zákazníkem i akcionářem, volný trh přestává existovat.
Navrhovaný krok hrozí vznikem byrokratického aparátu, kde stát namísto pouhé regulace začne direktivně řídit inovace a přerozdělovat zisky. Místo rozvoje hojnosti skrze konkurenci hrozí, že umělá inteligence posílí politickou moc a vytvoří závislost společnosti na státu, který technologii zneužije k ovládání občanů.
Ať už se na věc díváme jakkoli, jedna věc je jistá: Umělá inteligence je pravděpodobně příliš velká a příliš důležitá na to, aby zůstala pouze v rukou soukromého sektoru. Zlatá éra neregulovaného „divokého západu“ ze Silicon Valley se pravděpodobně chýlí ke konci a na scénu v plné síle nastupuje stát. Ostatně historická zkušenost ukazuje, že zásadní technologické zlomy málokdy vznikají v čistě komerčním prostředí. Klíčové inovace jako internet, jaderná energie nebo GPS se zrodily z vládních projektů a strategických závodů ve zbrojení. Státní zájem a masivní veřejné financování byly vždy hlavním motorem technologického pokroku.
autor: Jakub Škopek, ECONET
Newsgate.cz podporuje mladou generaci ekonomů. ECONET je spolek bývalých i současných úspěšných absolventů Ekonomické olympiády, kteří své znalosti sdílí (nejen) se svými vrstevníky.
Upozornění: Tento článek má výhradně informativní charakter a nepředstavuje investiční doporučení ani nabídku k nákupu nebo prodeji cenných papírů. Uvedené informace, analýzy a finanční údaje slouží pouze k obecnému přehledu o situaci v technologickém sektoru. Před jakýmkoliv investičním rozhodnutím se poraďte s licencovaným finančním poradcem. Autor ani vydavatel nenesou odpovědnost za případné ztráty vzniklé na základě informací obsažených v tomto článku.