Pro úspěšnou dekarbonizaci planety je třeba provést zásadní změny. Jednou z nich je přechod od uhlí a ropy k obnovitelným zdrojům energie, což bude vyžadovat inovativní technologie a zvýšené investice do výzkumu a vývoje. Stejně klíčová je potřeba oběhového hospodářství a udržitelných potravinových řetězců. Neméně důležité jsou samotné suroviny a možná udržitelnější řešení.
Proč je transformace materiálů zásadní pro budoucnost s nulovými emisemi?
Při výrobě zboží se uvolňuje značné množství CO2. Významná část z toho souvisí se spotřebou energie – energie, která je stále do značné míry závislá na uhlí, ropě a plynu. Očekávali bychom, že spotřeba energie v průmyslu bude stále více předcházet na obnovitelné zdroje energie, což se již v současné době děje. Průmyslové podniky však také vypouštějí emise, když používají uhlí, ropu a plyn, přímo ve svém výrobním procesu.
Toto dilema přechodu je těžší vyřešit. Nelze vyrábět chemikálie z větru nebo asfalt ze sluneční energie. Musíme však najít čisté alternativy k uhlí, ropě a plynu pro takováto využití. Iniciativy oběhového hospodářství, jako je například přeměna odpadu na ropu, k tomu přispějí, ale je důležité, aby společnost inovovala a našla také udržitelné primární (nerecyklované) suroviny.
Řešením jsou inovace a investice. Inovace, výzkum a vývoj pomáhají odstraňovat technologické překážky a investice zvýší dostupnost udržitelných surovin. Dosud však byla výše investic omezena nízkou úrovní výnosů. Nebyly to jen neúměrně vysoké náklady na dlouhodobé projekty, ale také nedostatečná jistota těchto výnosů. To vše bránilo společnostem investovat významné částky do výroby nebo spotřeby ekologických surovin. V poslední době však došlo k pozoruhodným změnám, díky nimž jsou investice mnohem pravděpodobnější.
Ekologičtější suroviny: spíše nutnost než možnost
Důraz na to, aby společnosti ve svých výrobních procesech používaly ekologičtější suroviny, které kladou jak regulační orgány, tak investoři, dodává výrobcům surovin důvěru investování, což vede k vyšším cenám alternativ fosilních paliv. Nedávný nárůst cen fosilních paliv také podnítil spotřebitele k přechodu na ekologické alternativy, což dále zvyšuje základní poptávku. V neposlední řadě vlády a regulační orgány stimulují růst prostřednictvím přímých investic, na kterých participují, a politik, které upřednostňují řešení bez emisí CO2.
Naše evropské akciové strategie mají expozici vůči několika společnostem, které budují zajímavé pozice v oblasti udržitelných surovin.
Nízkouhlíková ocel
SSAB má společný podnik (s LKAB a Vattenfall), který vytváří HYBRIT. Cílem projektu HYBRIT je nahradit koksovatelné uhlí, tradičně potřebné pro výrobu oceli z rudy, vodíkem. ArcelorMittal staví v severním Španělsku ocelárnu s nulovými emisemi uhlíku (1,6 mil. tun do roku 2025). Dekarbonizuje svou ocel používáním ekologických surovin. Ve svých dvou stávajících elektrických obloukových pecích bude využívat obnovitelnou energii, recyklovaný ocelový šrot a ekologické železo vyráběné vodíkem, tzv. přímou redukcí (DRI).
Zelený hliník
Technologické společnosti Norsk Hydro pracovali na vývoji průlomové technologie pro výrobu primárního hliníku. Patentovaná technologie HalZero je založena na přeměně oxidu hlinitého na chlorid hlinitý před elektrolýzou v procesu, kde jsou chlor a uhlík udržovány v uzavřeném okruhu a kde jedinou emisí je kyslík. Technologie HalZero zcela dekarbonizuje tavení hliníku, čímž se eliminují emise z elektrolýzy i z vypalování anod, a výsledkem je hliník bez emisí.
Zelený čpavek
Společnost Yara je v současné době celosvětovým lídrem v oblasti zeleného čpavku a v tomto desetiletí se očekává náběh několika probíhajících projektů. Zelený čpavek lze vyrobit ze zeleného vodíku a lze jej použít k výrobě zelených hnojiv. Tato hnojiva budou mít o 80-90 % nižší uhlíkovou stopu než hnojiva vyráběná ze zemního plynu. Kromě toho čpavek při spalování nevypouští CO2, takže existuje prostor pro jeho využití jako paliva příští generace pro spalování.
Biochemikálie
Společnost Neste vyvinula obnovitelný isoalkanový olej, ideální surovinu pro širokou škálu chemických aplikací od nátěrových hmot po maziva. Společnost UPM investuje v Německu do nové biorafinerie průmyslového rozsahu. Biorafinerie bude přeměňovat pevné dřevo na biochemické látky bio-monoetylenglykol a obnovitelná funkční plniva na bázi ligninu. Obojí má široké uplatnění.
Zelený cement
Cement je nejpoužívanějším umělým materiálem, ale čelí velkým výzvám v oblasti udržitelnosti. Společnost CRH snižuje uhlíkovou náročnost cementu tím, že zvyšuje využití alternativních surovin. To jim umožní snížit množství slínku (směs vápence a dalších tvrdých minerálů) v jejich cementu. Budou se také snažit nahradit fosilní paliva biomasou a jinými čistými palivy ve svých stávajících procesech. Společnost CRH bude i nadále hodně investovat do výzkumu a vývoje, aby zvýšila schopnost cementu zachycovat uhlík.
Všechny tyto podniky mají nezatížené rozvahy a vytváří dostatek hotovosti ze svých stávajících aktiv. Mohou tak snadno financovat svůj přechod k udržitelnosti a zároveň udržet vysoké odměny pro akcionáře. Akcionáři dostávají zaplaceno za to, že se s nimi vydávají na cestu. Existují však podniky, které svůj přechod na nízkouhlíkovou společnost financovat nemohou, a to bude mít své důsledky.
Proč musí společnosti investovat, aby přežily?
Požadavek na čistší dodavatelské řetězce umožňují obnovitelné zdroje energie, oběhové hospodářství a udržitelné suroviny. Investice potřebné k prosazení těchto cest však vytvářejí prostor pro jev, který jsme neviděli už celou generaci: kreativní destrukci.
Ke kreativní destrukci obvykle dochází v době ekonomického poklesu. Když klesá ziskovost, neefektivní a vysoce nákladné společnosti nemohou generovat odpovídající výnos, což vede k nedostatku dostupného kapitálu. V podstatě přestanou existovat. Tím se odstraní nadbytečná nabídka a stávající hráči mohou po určitou dobu generovat abnormální výnosy. Pokles nákladů na dluh po globální finanční krizi tomu zabránil. Domníváme se, že snaha o dekarbonizaci dodavatelských řetězců vyvolá vlnu kreativní destrukce. Dekarbonizace bude vyžadovat kapitálové výdaje a výzkum a vývoj. Společnosti, které nebudou schopny investovat, přestanou existovat.
To bude pozitivní pro evropské podniky, které mohou přežít. Těm, které přežijí, se bude dařit v podmínkách omezenější nabídky, vyšší poptávky v důsledku investičně náročnějšího hospodářského cyklu a vedoucího postavení v oblasti udržitelné výroby – vedoucího postavení, do kterého jsou nuceny se dostat v důsledku regulace a vysokých nákladů na energii.
Průmyslová Evropa dnes trpí nedostatkem energie. To se odráží v cenách akcií. Do budoucna však investice do zelených dodavatelských řetězců výrazně zlepší konkurenční postavení evropských podniků na globální scéně. V důsledku toho je pravděpodobné, že současná evropská energetická krize zdaleka neznamená pro evropský průmysl ortel smrti, ale naopak zajistí mu dlouhý život.
Budoucnost udržitelného a odpovědného investování
„Líbí se nám hráči v těžkém průmyslu, kteří jsou lídry ve svých odvětvích, mají silné cashflow a nezatížené rozvahy. To znamená, že mohou financovat svoji transformaci, aniž by se snížila příznivá politika návratnosti pro akcionáře. Myslíme si, že transformace je další vzrušující oblastí investic do ESG,“ vysvětluje Steve Smith, zastupující portfolio manažer společnosti Invesco.
První vlna udržitelného nebo odpovědného investování se zaměřila na nejlepší ve své třídě – na lídry. Úspěšně dodala investorům a regulačním orgánům důvěru, aby se zapojili do jednání se společnostmi v otázkách udržitelnosti, a pomohla financovat nová nerentabilní zelená odvětví.
„Věříme však, že další generace udržitelného nebo odpovědného investování se zaměří na změnu. Musíme se zaměřit na největší producenty emisí a povzbudit je k přechodu prostřednictvím angažovanosti, a ne je trestat za jejich dnešní uhlíkovou náročnost. Podle našeho názoru jejich příspěvek ke zmírnění změny klimatu nakonec uznají i ostatní,“ uzavírá Steve Smith z Invesca.