HolKa, nová Štvanická lávka spojující pražské Holešovice a Karlín, je v plném provozu. Čekalo se na ni přes 20 let, měří téměř 300 metrů a stála 352 milionů korun. Dá se z ní sejít na ostrov Štvanice, který čeká rozsáhlá revitalizace. Lávka je vyrobená z inovativního materiálu s životností až 200 let, a navíc je zvedací. Povídali jsme si o ní s jedním z jejích architektů Markem Blankem z ateliéru Blank Tej s.r.o., později přejmenovaného na AI PRAHA s.r.o., který ji navrhl spolu s Petrem Tejem a Janem Mourkem.
Kdy se začal psát příběh lávky HolKa?
Vše začalo v polovině roku 2017, kdy jsme návrh lávky HolKa odevzdali. Výsledky jsme se pak dozvěděli na začátku roku 2018. Jednalo se o mezinárodní soutěž, do které bylo přihlášeno zhruba 50 týmů. Oficiálně přijatých návrhů bylo 48, pokud se nepletu.
Byla tato architektonická soutěž něčím výjimečná? Účastníte se soutěží často?
Ano, naše architektonické studio se soutěží účastní poměrně často. Máme jich za sebou už opravdu hodně. Některé jsme vyhráli, mnohé prohráli, ale to je v takové konkurenci normální. Tato soutěž byla výjimečná tím, že byla velmi dobře připravená. Musím říct, že pořádající tým odvedl naprosto skvělou práci. Porota byla složená ze zajímavých architektů, a to jak v té závislé, tak i v nezávislé části, a my jsme v ni měli velkou důvěru. Soutěžní zadání bylo tak dobře formulováno, že nám pomohlo předejít mnoha komplikacím během projednávání projektu v rámci povolovacího procesu. Soutěžní zadání v sobě totiž obsahuje velké množství připomínek investora, městských částí, dotčených orgánů státní správy, památkářů, správců sítí atd. a úkolem architekta je vypracovat řešení tak, aby všechny jejich požadavky byly splněny, což je často trochu hlavolam.
Měli jste možnost vidět všechny ostatní soutěžní návrhy?
Návrhy jsou stále k vidění na webu IPRPRAHA.cz a k projektu se konala i velká výstava. Je velmi zajímavé sledovat různé přístupy. Složitost zadání a fakt, že se nejednalo pouze o spojení dvou břehů, ale i o napojení ostrova Štvanice, to obojí znamenalo velkou variabilitu řešení a návrhy se poměrně výrazně lišily.
Jaká opatření byla nutná vzhledem k potenciálním povodním?
Tisíciletá povodeň v roce 2002 způsobila výrazné zpřísnění protipovodňových opatření. To byla další komplikace v zadání. Povodí Vltavy požadovalo, aby byla spodní část nosné konstrukce lávky umístěna alespoň jeden metr nad úrovní tisícileté povodně (Q2002 + 1 m), to znamená přibližně tři metry nad úrovní bubenského nábřeží. To je v našem návrhu řešeno pomocí vertikálního zdvihu krajního pole lávky, který zajišťuje hydraulický mechanismus umístěný v krabicové opěře na holešovickém břehu řeky.
Čím jste se při návrhu inspirovali?
Inspirací, a to jak z hlediska konstrukce, tak i z hlediska architektonického výrazu, jsme měli mnoho, ale důležité pro nás bylo najít v řešení jistou jednoznačnost a sílu formy vycházející jak ze samotné konstrukce, tak z kontextu místa. Často se mluví o tom, že konstrukce lávky nevytváří vertikální dominantu. To byl jeden z našich hlavních cílů – chovat se pokorně k panoramatu města, nezasahovat do něj.
Když se podíváme na půdorys lávky, vidíme, že je v mírném oblouku. Jde o design, nebo o funkci?
Zakřivení je dáno tím, že územní plán definoval plochu, kde je možné přemostění realizovat. Ta neleží v jedné přímce, protože ramena řeky zde nejsou paralelní. Bylo tak zřejmé, že se k tomu architekt musí nějak postavit. Buď zvolit zlom, nebo variantu, kdy bude lávka v mírném půdorysném oblouku. Přemostění je kolmé na řeku v daném místě a zároveň sleduje uliční osy obou městských částí – Holešovic i Karlína, které se protínají na hraně ostrova Štvanice. Podobně jsme řešili i rampu, která svým tvarem kopíruje břeh ostrova. Oba tyto půdorysné oblouky mají poloměr přesně jeden kilometr. Mírné půdorysné i výškové zakřivení lávky navíc zjemňuje tři sta metrů dlouhou linku a myslím, že dělá lávku příjemnější pro chodce.
Hodně se mluví o materiálu, ze kterého je lávka vybudovaná. Můžete ho popsat?
Lávka je navržena z ultra-vysokohodnotného betonu s rozptýlenou výztuží (UHPFRC – ultra high performance fibre reinforced concrete). Jedná se o moderní kompozitní materiál na bázi cementu s vynikajícími fyzikálními i mechanickými vlastnostmi. Díky jeho vysoké pevnosti v tlaku i tahu za ohybu a mechanické odolnosti jsme mohli navrhnout lávku velmi subtilní a lehkou oproti konvenční betonové konstrukci. Povrch materiálu připomíná bílý kámen a jeho aplikace na konstrukci pro nás byla důležitá nejen z konstrukčního, ale i architektonického hlediska.
Na mostě jsou umístěna také umělecká díla. Byla součástí soutěžního návrhu?
Umělecká díla, a to figura u štvanického vstupu na lávku od sochaře Jana Hendrycha a zvířecí hlavy na koncích madel od Aleše Hvízdala, tvoří další vrstvu návrhu s různými odkazy a analogiemi na pražské mosty a historii daných městských částí. Původně madlo nebylo součástí návrhu vůbec. Přidáním madla jsme totiž rozšířili šířku parapetu na 50 cm a díky tomu nám příslušná norma umožnila snížit výšku parapetu ze 130 cm na 110 cm, což je mnohem komfortnější pro chodce. V madle je zároveň umístěno LED osvětlení, které tvoří souvislou linku a velmi rovnoměrně osvětluje celý prostor lávky.
Nemáte obavy z vandalismu? Přece jen nový bílý most ke graffiti vybízí.
Materiál mostu je sám o sobě odolný vůči poničení a navíc je natřen speciálním antigraffiti nátěrem, který není prakticky vidět a usnadňuje čištění. Jeho používání je u nových budov a realizací celkem běžné. Ať zvolíte jakýkoliv materiál, existuje hrozba vandalismu. Na ocelový most začnou lidé věšet zámky, u dřeva hrozí poškrábání nebo dokonce zapálení a sklo je zase lehce rozbitné. To by člověk nemohl dělat nic.
Návrhů mostů a lávek máte za sebou již mnoho. Byl tento projekt nejnáročnější?
Ano, určitě. Jednalo se o stavbu největšího měřítka, kterou jsme dělali, a z hlediska konstrukčního byla také nejnáročnější. Naší výhodou bylo, že jsme už na kontě měli několik konstrukčně podobných projektů, například lávku v Lužci nad Vltavou nebo lávku přes řeku Lubinu v Příboře, a tyto zkušenosti nám pak při projektování HolKy velmi pomáhaly.
Jak to vypadá s regenerací ostrova Štvanice?
Návrh na proměnu ostrova Štvanice vznikl na základě mezinárodní soutěže z roku 2013, kterou vyhrálo studio RKAW. Nyní se regenerace ostrova začíná realizovat a terénní úpravy pod lávkou, které provádí zhotovitel lávky (Skanska) už vychází z tohoto návrhu. Obecně se dá říci, že se ostrov Štvanice promění v park plný zeleně, kde ale zůstávají i sportovní aktivity, a to včetně tenisového areálu, který má v místě dlouhou historii, ta sahá až do roku 1901.
Jaké máte další plány?
Přesto, že náš tým měl z dokončení lávky velkou radost, znamenalo i určitou úlevu a možnost se naplno pustit do dalších projektů. Já nyní funguji už pod značkou Blank architekti, kde se stále věnujeme návrhům mostů a lávek, ale i občanským a bytovým stavbám, územnímu plánování a dalším formám architektury. Od září opět jeden den v týdnu věnuji výuce na fakultě architektury ČVUT, kde jsem studoval.