Minulý týden vláda představila dlouho slibovaný konsolidační balíček, který má za úkol ozdravit českou ekonomiku. Součástí balíčku bude kromě úspor i zvýšení daní zaměstnancům a firmám. Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek v exkluzivním rozhovoru pro Newsgate.cz uvádí, která opatření podle něj nedávají v současné situaci smysl, jak může vláda znovuzískat ztracenou důvěru občanů nebo k jakým dalším opatřením by měla přistoupit v budoucnu.
Vláda minulý čtvrtek představila konsolidační balíček, který má ozdravit českou ekonomiku. V příštím roce mají zavedená opatření snížit schodek státního rozpočtu o 94 miliard Kč a v dalším roce o 147 mld. Kč. Co na to říkáte?
Čekal jsem to horší. Nečekal jsem, že se v pěti budou schopni domluvit aspoň na takovýchto úsporách. Každý z nás si na tom balíčku najde něco, co nám tam chybí, vadí nebo vysloveně bolí, a co já bych třeba udělal zásadně jinak. Nicméně je to maximum té politické reality, tedy koaličního kompromisu. Alternativa k tomu je, že by nebylo nic, a dál bychom se řítili do beznadějné rozpočtové situace. Myslím si, že si to svou podporu zaslouží. Přistupuji k tomu asi jako k autu, které bych si sám svobodně nevybral, ale které je pojízdné a doveze mě k cíli.
V čem konkrétně mohla být ta vláda tvrdší?
Já bych si přál mnohem více na úsporách. Nevidím jediný důvod, proč by k mimořádným valorizacím důchodů, které zde byly, vyplácel stát ještě dalších 500 Kč k důchodu na každé vychované dítě, což vyjde na 20 miliard Kč. To bych zrušil. Pokud vím, doporučovala to i Národní ekonomická rada.
Více by se dalo zaseknout i do úspor na platy. Po desetiletí byl běžný náhradový poměr, tedy průměrný důchod ku průměrné mzdě, 40 %, ale poslední tři roky vyletěl na 50 %. I při těch 40 % jsme věděli, že je to dlouhodobě neudržitelné a těch 50 % nás časově ještě více přiblížilo k demografickému nárazu. Valorizace důchodů mohla být rychlejší, aby nás rychleji vrátila k těm 40 %.
Jsem přesvědčen, že pro rok 2024 mohly být úspory minimálně 120 miliard Kč, aniž by byl porušen sociální smír. Ale upřímně jsem čekal, že se vláda nedomluví ani na těch 80 mld. Kč.
Je v balíčku naopak nějaký bod, o kterém si myslíte, že se dělat neměl?
Systémově je správné zúžit tři sazby DPH na dvě. Kdyby bylo ale po mém, teď bych na to nesáhl. Počkal bych na odeznění inflace, a pak bych ty sazby zúžil tak, aby to znamenalo přínos pro státní rozpočet, nikoliv výpadek příjmů. Tady došlo k naprosto výjimečné situaci, kdy vláda snížila výnos daně z DPH, „ulevuje lidem“, ale všichni jsou naštvaní. Snížit výnos daně a ještě za to dostat „nakládačku“ a ztratit politické body, to tady ještě nebylo.
Sazby DPH se zjednodušily na 21 a 12 %. Je to zjednodušení dostatečně promyšlené? Teď je například stejná daň na kojeneckou balenou vodu a pivo.
Dokud nebude jen jedna sazba, jakože nikdy nebude, byť bych si to přál, vždy budou obrovské lobbistické tlaky na to, které zboží a služby mají být ve snížené sazbě. Čím více těch snížených sazeb je, tím více probíhají nesystémové lobbistické nátlakové akce na politiky, aby se to či ono přeneslo z jedné sazby do druhé. Dá se to ukončit jedině tak, že bude pouze jedna sazba. To je ale nereálné.
Co si myslíte o nulové spotřební dani na tiché víno?
Nedává to vůbec žádný smysl. Logiku to má v zemích, kde se konzumuje převážně domácí produkce. U nás se ze 70 % konzumuje import, takže tato výjimka nepodporuje ani tak domácí vinaře, jako dovozce „krabičáků“, kterým se bůhvíproč říká víno. O zrušení této výjimky jsem se snažil už v roce 2012, a dopadl jsem úplně stejně jako ti, kteří se o to snažili tentokrát. Ten spor se vždy vedl po zemské hranici. Tehdy se mi vzbouřili jihomoravští poslanci ve vlastní politické straně.
Mrzí mě to, protože to je nesmysl. Argumentuje se tím, že spousta zemí ty výjimky má. To sice ano, ale žádná země, která má 70 % konzumace import. V tom jsme výjimeční, podporujeme výrobce „krabičáků“. Kdyby daň byla, musely by se osvobodit ti skutečně malí výrobci, protože spotřební daň vyžaduje zřízení daňového skladu, což je nesmírně obtěžující. Svého času jsem navrhoval pro osvobození limit výroby 50 000 litrů ročně. Ti větší, kteří by daní zatíženi byli, by mohli být podporováni jinými instrumenty, například odečitatelnými položkami ze základu daně.
Byl jsem přesvědčen, že to takhle dopadne, protože jsem si to prožil v roce 2012. Přesto jsem vládě držel palce, ale projevilo se, že premiér, ministr zemědělství i ministr spravedlnosti jsou také z Jihomoravského kraje.
Opozice vlády hodně kritizovala také zvýšení odvodů pro OSVČ. Jde podle ní přímo o „popravu živnostníků“. Částka, kterou budou odvádět na odvody, má stoupnout během tří let téměř o dvě třetiny. Je to podle vás fér?
Stát se živnostníkům sice nestará o nic, ale potom mají právo na důchod. Když si platí málo, tak mají nárok na tak nízký důchod, že se jim musí doplácet dávky, na které se jim všichni zaměstnanci skládají, protože dávají málo. Vždy jsem byl zastánce toho, aby měli živnostníci vlastní důchodový systém. Jsou to lidé, kteří si chtějí život uspořádat svobodněji než zaměstnanci, tak ať platí málo, berou málo, ale ať taky potom po nikom nic nechtějí. To, že platí málo, nahradí tím, že si budou spořit do té míry ze svého, že ačkoliv budou brát hanebně malý důchod, tak jim nebude hrozit bída, protože si naspořili. Dokud budou živnostníci v jednou pilíři se zaměstnanci, tak není fér, aby zaměstnanec nesl několikanásobně vyšší zátěž míry solidarity.
Kvůli ozdravným opatřením přijdou domácnosti o desítky tisíc korun ročně. Jak byste lidem vysvětlil, že je to pro ně pozitivní a kde se jim to vrátí?
Stát nebude muset každý rok platit tak obrovské úroky z dluhu. Z každé miliardy, kterou si stát půjčuje, platí zhruba 50 000 Kč úroků. Buď tedy peníze budeme platit na úrocích nebo za ně lidé dostanou veřejné služby. Pokud bychom s tím nic neudělali, hrozí nám, že budeme vydělávat především na správu dluhu a dostaneme se do dluhové spirály, ve které nemůžeme občanům platit služby nebo rozvoj země, protože musíme platit úroky z úvěrů. Tomu se vláda snaží zabránit a nějak to rozložit v čase, což je určitě ve prospěch občanů.
Neznám politika, který by chtěl utahovat šrouby, zvyšovat daně a sbírat lidem peníze. To nikoho netěší, každý by radši rozdával, ale když se rozdává bez odpovědnosti a bez ohledu na to, kolik si budeme muset půjčit, dostaneme se do exekuce.
Babišova a Fialova vláda jsou jako noc a den
Současná vláda má historicky velmi nízkou důvěru společnosti, a teď navíc vydala balíček, který se u občanů setkává s velkou kritikou. Co může vláda dělat, aby důvěru získala před volbami nazpět? Dá se to vůbec skloubit s cílem snížit schodek státního rozpočtu?
Jsem přesvědčen, že ano. Patřím k těm voličům, kteří tuto vládu volili a mou důvěru ztrácela svou neakceschopností k tomuto problému. Uteklo 18 měsíců a ona nedělala nic. Bála se nepopulárních opatření a naopak několik populistických opatření sama způsobila. Začali se do toho pouštět velmi váhavě a bylo to nesrozumitelné. To všechno ve mně podlamovalo důvěru ve vládu, kterou jsem volil.
Když konečně dala na stůl něco, co má smysl, byť to není ideální, a bude to srozumitelně vysvětlovat, dostatečně akceschopně a energicky prosazovat a nebude ustupovat lobbistickým tlakům, tak v mých očích tu důvěru zase získá. V našem veřejném mínění bohužel v posledních letech znamená získat si důvěru veřejnosti, zasypat ji penězi na dluh. Odmítnout rozdávat peníze na dluh, rovná se ztrácet důvěru veřejnosti. To je strašlivá rovnice. Že takhle to být nemůže, že zasypávat zemi penězi na dluh nic neřeší a mladé generaci to připravuje nejhorší možnou budoucnost, musí vláda umět vysvětlit, a když to dobře vysvětlí, může důvěru zase získat.
Jaké by měly být další kroky vlády?
Pokračovat. Konsolidační balíček je důležitý v tom, že je to první krok, a že vůbec je. Také se mohlo stát, že by vláda neudělala nic. Už jsem propadal zoufalství, že se tak stane. Mám radost, že se k tomuto kroku odhodlala, je důležitý, ale sám o sobě nestačí. Vláda musí nadále intenzivně pokračovat v úsporách. Stát například nesmí být tak personálně náročný, jako je tomu za posledních 10 let, za kterých stát personálně nabobtnal o 20 %. Nikdo ale nemá pocit, že konzumuje o 20 % lepší veřejné služby, ale je to o 20 % personálně nákladnější. Vláda musí tvrdě škrtat.
Kde udělala současná vláda podle vás největší chybu? Vláda svádí schodek státního rozpočtu, který je teď 200 mld. Kč na Babišovu vládu. Mohla ale i tato vláda v minulosti něco udělat lépe?
Základní strukturální problém, se kterým se vláda potýká, vznikl za Babišovy vlády a s Covidem má společného pramálo. Babišova vláda tady zanechala svým dědicům strukturální rozdíl více než 200 mld. Kč. Na běžné výdaje, které nemají nic společného ani s válkou, ani s Covidem, si tak musíme půjčit tak 250 mld. Kč ročně, abychom je ufinancovali. To, že se Babišova vláda vymlouvala na Covid a nebyla to pravda, zjistíme nejen ze zprávy NKÚ, která dokazuje, že 90 % výdajů nemělo s covidem nic společného, ale vidíme to i tak, že výdaje přetrvávají. Kdyby to byly výdaje spojené s Covidem, tak s ním taky skončily. Mimořádné výdaje pro mimořádné události nejsou problém, ale není možné si půjčovat každý rok na běžné výdaje.
Je ovšem pravda, že Babišově vládě v této destrukci významně svítila i ODS, protože ANO, SPD a ODS na podzim 2020 porušovali zákon o rozpočtové odpovědnosti. Kdyby zákon platil v původním znění, tak k takhle obrovskému strukturálnímu deficitu nikdy nedojde. Takže ano, je to odpovědnost Babišovy vlády, ale ODS ji v tom podpořila.
Je naopak něco, v čem postupovala ta předchozí vláda lépe než současná?
Neznám nic takového. Ačkoliv dokážu být velmi kritický k té současné vládě, tak Babišova a Fialova vláda je jako noc a den. Je to prolhaná banda, která rozhazovala peníze bez jakékoliv odpovědnosti s jedním jediným cílem, a to posílit moc a vlastnictví svého majitele, tedy Andreje Babiše. To nemá s demokratickou správou země nic společného.
Budete se vracet do politiky? Dostal jste nabídku kandidovat do Senátu na Praze 2 a nevyloučil jste ani kandidaturu do Evropského parlamentu.
V tuto chvíli nevím, ale velmi intenzivně o tom přemýšlím. Svůj návrat do politiky jsem nikdy nevyloučil, ale také to není nic, na co bych se koukal jako „pes na jitrnici“. Jsem teď ve fázi, kdy přemýšlím a nerad přemýšlím veřejně.