meta
Domů » Cestopis 2. díl: Karoqem na konec světa a zpět

Cestopis 2. díl: Karoqem na konec světa a zpět

autor: Redakce

Vysočina a Loch Lomond

Skotskou hranici překonáváme na tradičním místě s odpočívadlem. Jeho majestát kazí rekonstrukce, ale i tak si ten pocit užíváme. No a taky taháme další vrstvy oblečení. Teplota už klesla dost pod 20 stupňů. Přes Edinburgh pak směřujeme do národního parku Loch Lomond. To je rozsáhlé jezero, které je největším zásobníkem vody pro celé Spojené Království. Obklopují ho hory a řada menších jezer. Je tu sice ještě dost turistů, ale třeba s okolím Loch Ness se to nedá srovnávat a přitom je to tu hezčí. 

Trávíme tu dva dny, za které stihneme vylézt na pár kopců, objet řadu jezer a nocovat pár mil od ponorkové základny ve Faslane, kde se údajně vyskytují i jaderné zbraně. Dá se tu i zahlédnout nezaměnitelnou siluetu černých věží trčících z vody, které prozrazují přítomnost ponorek. Na radu místních se při pozorování dlouho nezdržujeme, vojáci jsou tu poměrně citlivý na focení, no a vytáhnout tu dron znamená rovnou minimálně pár hodin nepříjemných otázek.

My ale musíme dál a čeká nás další trajekt. Tentokrát na ostrovy Islay a Jura. Důležité je koupit si lístky s dostatečným předstihem a to samé platí i pro hotely. Na ostrovy jezdí omezený počet trajektů, jejichž počet se v sezoně nemění. Má to ale obrovskou výhodu – málo lidí. Českou SPZ jsme od okruhu Londýna neviděli, no a i Německých, nebo Holandských je tu absolutní minimum, jsme tu hlavně s Brity a to platí skoro po celou naší cestu. “Dobrý den, 100 kuna” vám tu prostě nikdo neřekne. 

Islay

Islay je především ráj pro milovníky přírody a Whisky. Ta se tu pálí od roku 1815 v devíti slavných palírnách. Důvod je jednoduchý. Ve své době bylo pálení na vzdáleném ostrově spolehlivou cestou, jak neplatit královně daně a dovážet do Skotska levnější whisku. Dnes už je to samozřejmě jiné, ale slavné palírny, jako je Bowmore, Laphroig, nebo Ardbeg tu lákají návštěvníky do svých návštěvnických center. Ty nabízejí kromě whisky většinou i bar, nebo celkem vkusné suvenýry. Není to ale nic pro skrblíky, kvalitní pití něco stojí a za slušnou lahev zaplatíte od 40ti liber víc. Pokud ale hledáte investici, můžete si tu koupit i lahev za 30 000 liber. 

Na Islay kromě palíren vlastně není žádné velké turistické lákadlo, ale pokud máte rádi přírodu, vydržíte tu opravdu dlouho, Z těch zásadnějších míst můžu zmínit kulatý kostel v Bowmore, nebo keltský kříž starý 900 let. No a pak je tu řada nádherných pláží, ze kterých můžete pozorovat třeba líné tuleně. No a pak jsou tu přímořská městečka, která jsou krásná sama o sobě i bez restaurací s čerstvými plody moře. Na Islay jsme si zkusili taky nějaký ten offrod, když jsme jeli k plážím na pobřeží. Karoq po přepnutí do komfortního, nebo offroad režimu funguje výborně a ani mokrá šikmá louka, nebo bahnitá cesta plná kravských exkrementů nám nedělala žádné potíže.

Z Islay můžete pokračovat trajektem do několika přístavů. My jsme si vybrali ten v Obanu. Jednak nám to ušetří dost času a jednak je to moc pěkná čtyřhodinová jízda se zastávkou na ostrůvku Colonsay. Oban je sám o sobě krásným městem, které stojí za procházku. Vede z něj navíc luxusní pobřežní silnice do Fort William, což je taková křižovatka, ze které se můžete vydat do různých směrů vysočiny. Jediné, co mi dost kazí náladu jsou karavany. Jsou pomalé, není přes ně vidět a jejich řidiči neradi uhýbají. Ale konec konců nikam nespěcháme. Fort William je také nástupní místo, pokud chcete dobýt nejvyšší vrchol Velké Británie – horu Ben Nevis. Ta sice není vyšší, než naše Sněžka, ale začínáte vždy v podstatě na hladině moře, takže převýšení je daleko větší. Pod Ben Nevis využíváme jeden z moc pěkných kempů vybavený vším potřebným. Problém ale bývá s rezervacemi. Kempy jsou hodně plné a jejich provozovatelé jen velmi neochotní pronajímat místo pouze na jednu noc. 

Dál nás cesta vede na západ a cestou máme jednu z největších atrakcí Skotska – Glen Finann viaduct. Kromě toho, že to je velmi slavná technická památka a najdete jí i na britských bankovkách se tu také točila jedna z legendárních scén filmu Harry Potter, kdy nad viaduktem dohnal Ron s Harrym v létajícím autě vlak do Bradavic. I nyní tu dvakrát denně projíždí parní vlak z Fort William do Mallaigu, který si tu chce každý vyfotit. Ani svezení v něm není extra drahé a jízda údolím stojí za to. Hned u viaduktu je mimochodem jezero, které ve v kouzelnické sérii hrálo černé jezero pod hradem. 

My sledujeme koleje do Mallaigu a jede nám odsud trajekt na ostrov Skye. Na něm zažíváme neuvěřitelné divadlo, které nám nachystala příroda. Většinu plavby vedle nás dovádí delfíni a díky tomu, že jedeme malou lodí, můžeme je nerušeně pozorovat. A to všechno za 17 liber za auto a dvě osoby.

To be continued….

Text, foto: Matěj Oliva

co by vás také mohlo zajímat

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení uživatelské zkušenosti. Předpokládáme, že to pro vás není problém, ale pokud chcete změnit nastavení cookies, můžete to tak udělat. Souhlas Číst více

Soukromí & cookies