Dvorecký most, který propojí Smíchov a Podolí, už se staví. Autorem vítězného návrhu mostu je sdružení firem TUBES-ATELIER 6, hlavním architektem Radek Šíma z Atelieru 6. Most navrhl v kubistickém stylu a jako hlavní materiál zvolil bílý beton. Součástí mostu bude veřejný prostor, který bude žít 24/7. Na jeho výtvarném řešení pracuje umělec Krištof Kintera.
Jaká byla vaše první reakce, když jste byli osloveni, abyste navrhli Dvorecký most?
Moc nás to lákalo, ale navrhovat most jsme si ze začátku nedovedli představit. Nás totiž tato typologie úplně minula. Do té doby jsme navrhovali vily, bytové domy, smuteční síně, administrativní objekty, kulturní domy… Zkrátka všechno možné, ale most ani jeden.
Začali jsme rešerší, kdy jsem během jednoho měsíce obešel všechny pražské mosty. Ujasňoval jsem si, jak vlastně vypadá typický pražský most. Věděli jsme totiž, že se musí jednat o pražský most, nikoliv o most, který by mohl stát kdekoli jinde. Když se podíváte od Hanavského Pavilonu z Letné, vidíte jakousi enfiládu pražských mostů a uvědomíte si, že i když je každý z jiného historického období, mají společné prvky. Těmi základními jsou tři. Žádný z nich nemá konstrukci nad mostovkou, všechny jsou obloukové a všechny mají pilíře ve vodě na celou šířku mostovky. Ten poslední fakt znamená, že z různých úhlů pohledu mosty působí jinak, z pohledu ánfas subtilněji a naopak z nábřeží masivněji. Líbí se mi právě to dvojí čtení, které říká, že záleží na úhlu vidění. Všechny tyto tři principy jsme chtěli dostat i do našeho návrhu, chtěli jsme Dvorecký most začlenit do celkového souboru. Protože právě teprve ten celek vytváří unikát.
Jak jste došli k samotnému návrhu Dvoreckého mostu?
Od samého začátku jsme byli s mostaři jeden tým, to bylo zásadní. Dlouho jsme vzájemně diskutovali, skicovali, ujasňovali si principy. Na jedné schůzce jsme se téměř dotkli toho, jak by most měl vypadat. Už jsme byli opravdu velmi blízko, ale nedostali jsme se ke konkrétnímu tvaru. Všechno do sebe zapadlo cestou zpátky do ateliéru, kde během chvilky vznikla iniciační skica. Narodil se princip, který jsme pak dlouho ladili a zpřesňovali.
Bylo něčím zadání specifické?
Zadání bylo specifické tím, že nový Dvorecký most na podolské straně začíná na nábřeží, kdežto na smíchovské straně stoupá a překlenuje ulici Strakonická, je tedy výrazně převýšený. Zároveň je podstatně šikmý i vůči ose Vltavy. Problém rozdílného výškového vyústění na březích už řešil architekt Štefánikova mostu. Stoupání mostovky kompenzoval různou vzdáleností pilířů, tak aby jednotlivé oblouky byly totožné a celek harmonický. Náš most je ale výrazně strmější a tento princip se nedal aplikovat. Zároveň jsme nemohli, z důvodu šikmosti vůči toku, udělat pilíře v řece kolmé vůči mostovce. Vše je zkrátka šikmé, natočené. Zkusili jsme hmotu vizuálně „rozlámat“ do jednotlivých ploch a ono to fungovalo. Najednou jsme viděli, že nám pod rukama vzniká něco, co má příznaky kubistického tvarování, a to v doteku se zásadním ložiskem české, a potažmo i světové, kubistické architektury. Na začátku tak nebyla nějaká vize konkrétního designu, ten vznikl na základě zcela logického uvažování o kontextu zadání. O kubistické tvarování si řeklo místo samo. Šlo pouze o to, mu naslouchat.
Součástí mostu je veřejný prostor, na kterém se podílí Krištof Kintera. Jak k tomu došlo?
V rámci soutěžního návrhu jsme na závěr zprávy uvedli, že součástí mostu budou výtvarná díla. To se zpětně ukázalo jako podstatné, protože ačkoli původně investor o umění neuvažoval, tak jsme mohli argumentovat tím, že existenci výtvarné složky jsme avizovali již ve vítězném návrhu, a že je nezbytnou součástí díla. Nevěděli jsme ale vůbec, jaké umění a od koho. Proces hledání výtvarníka byl složitý a zdlouhavý. Zmínil jsem to před jedním známým a on říká: “Já chodím hrát hokej s Krištofem Kinterou, tak já se zeptám!” Setkali jsme se a začala úžasná jízda.
Krištof Kintera nechtěl nic dělat přímo na mostě, nechtěl do něj zasahovat. Naopak vytipoval místa na obou březích, která jsou v bezprostředním kontaktu s mostem, a která si vyloženě zaslouží kultivovat. Na podolské straně jde o prostor pod mostem, mezi opěrou a pilířem na břehu, prostor 17 metrů široký a přibližně 40 metrů dlouhý. Prostor, který by bez náplně postupně chátral a uvadal. Uvědomil si, že je nutné sem přitáhnout život, tak aby prostor žil nejlépe 24/7. Krištof přišel s nápadem tvarované krajiny, land artu, kdy tvarosloví kubistického mostu postupně přechází do drobnějšího měřítka.
Máte už vymyšleno, co bude součástí toho prostoru?
Kubisticky tvarovaná krajina se přirozeně hodí využít pro skejťáky. Dalším nápadem bylo divadlo, respektive divadelní zastřešený prostor pro venkovní představení, lezecká stěna po opěře, dětské hřiště, místo pro volné grilování. Jsme v kontaktu s řekou, takže schody do vody s převlékací kabinou, dále stánek, kde si můžete koupit pivo a párek. To vše bude sochařsky pojednané a doplněné dalšími funkčními artefakty. K tomu všemu potřebujete nějaké zázemí, sklad, veřejné toalety. Tyto utilitární doplňky umisťujeme do opěry mostu. Cílem je vytvořit multifunkční prostor s neopakovatelnou atmosférou.
Dominantou smíchovského vyústění mostu má být světelná zahrada, kde jsou místo stromů lampy, které Kintera dováží z celého světa. Kolik jich už máte?
Sbírka lamp veřejného osvětlení, a s ní i celý záměr zahrady světel s názvem „LIGHT REMOVES DARKNESS“, se postupně rozrůstá. Z původně plánovaných 20 lamp už jich máme asi 120. Dováží se z celého světa. Naše produkční komunikuje s ambasádami či českými centry a postupně se ukazuje, že je o projekt ve světě zájem, a že budeme schopni sehnat reprezentativní počet svítidel ze všech koutů planety. V současné chvíli máme lampy ze 75 zemí z celého světa.
Ale i zde, podobně jako v Podolí, se jedná o místo, které se nachází těsně u nového mostu a přitom má chřadnoucí, periferní charakter. Pozemek ležící v sevření dopravních komunikací a sousední benzinové pumpy. Realizace promění zašlé a nevyužité území v ojedinělý park.
Jak pracujete s problematikou světelného smogu?
Jednáme s odborníky na světelný smog a řídíme se jejich doporučeními. Nejde jen o znečištění noční oblohy. Dalším problémem je barva světla, která má vliv na noční opylovače a na postupné vymírání hmyzu. Z toho důvodu je nutné eliminovat modrou složku světelného spektra. Světla také nesmí svítit do řeky, kde by představovala zábranu pro migrující faunu. Je to opravdu široké spektrum problémů, které nepodceňujeme. Například jsme zcela vyškrtli systém takzvaného slavnostního osvětlení.
Na čem dalším tým vašeho Atelieru 6 pracuje?
Pracujeme na projektu smuteční síně do mého rodného města, nebo například dokončujeme novou základní školu v Ondřejově.