meta
Domů » Rozhovor: Přichází doba, kdy lidská práce nebude nezbytná. Základní vlastnost potřebná k úspěchu ve 21. století je kreativita, říká Jiří Kůs
Ydroj

Rozhovor: Přichází doba, kdy lidská práce nebude nezbytná. Základní vlastnost potřebná k úspěchu ve 21. století je kreativita, říká Jiří Kůs

autor: Lucie Svobodová

Jiří Kůs je spoluzakladatel firmy nanoSPACE, předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR a zároveň také psycholog a propagátor konceptu třetí průmyslové revoluce. V rozhovoru pro Newsgate.cz odpovídá na to, jaké revoluční nanotechnologické výrobky můžeme v blízké době očekávat, co znamená třetí průmyslová revoluce, a také jak si v současné době rychlého technologického pokroku zachovat psychické zdraví. 

Čemu vděčíme za to, že je Česko nanotechnologická velmoc? Přispěl jste k tomu i vy a vaše společnost nanoSPACE?

Česká republika byla na začátku používání nanotechnologií ve výrobcích. Předtím se nanotechnologie zkoumaly pouze v laboratořích, ale na přelomu 20. a 21. století se začaly objevovat první výrobky. V Čechách jsme v roce 2005 patentovali stroj na průmyslovou výrobu nanovlákna, a nedlouho potom vznikla i firma, která zde začala tyto stroje vyrábět. 

Průmyslová výroba nanovlákna byl velký průlom, který umožnil používání tohoto vysoce inovativního materiálu v řadě výrobků. Důvodem, proč jsme byli jedna z prvních zemí, které přenesl nanotechnologie z laboratoře do průmyslu, je, že máme jednak dlouhodobou technologickou tradici a zároveň jsme dobří chemici. 

Co se týká firmy nanoSPACE, zakládali jsme ji před deseti lety s původním záměrem, že budeme pouze obchodovat s nanotechnologiemi. Nakonec se z toho ale stala výrobní firma, která má dnes i svoji vývojovou dceřinou společnost. nanoSPACE mě zároveň inspirovala k založení Asociace nanotechnologického průmyslu ČR v roce 2014. 

Jedním z hlavních cílů nanoasociace je od jejího vzniku propagace českých nanotechnologií. Začali jsem pořádat Nanodny ve velkých českých městech i v zahraničí. Výrobu nanovlákna jsme předvedli dokonce i v Evropském parlamentu v Bruselu. Navázali jsme spolupráci spolupráci s nanotechnology a jejich asociacemi v zahraničí. 

To vše přispělo k tomu, že se teď o nanotechnologiích v České republice mnohem víc ví a daleko víc se o nás ví i na mezinárodní úrovni. když se teď vrátím k mé firmě nanoSPACE, my jsme především kreativci a nadšenci, takoví jsou vlastně všichni nanotechnologové. Baví nás tvoření nových věcí a popularizace nových technologií, které jsou podle nás sexy. Vymýšlíme inovativní výrobky, které lidem mohou hodně pomoct, od lůžkovin až po kosmetiku. Jsme hrdí na to, že je Česká republika jedna z mála velkých výroben nanovlákna na světě.

V rámci nanoSPACE tvoříte nové produkty s pomocí nanotechnologií. Zaujalo mě, že vyrábíte i kosmetické produkty, například krémy proti vráskám. To, že se nanotechnologie využívají v textilech je známá věc, ale kosmetika je poměrně nová záležitost. Dokázal byste vysvětlit, jak nanotechnologie fungují právě v kosmetice? 

Nanovlákno se nevyrábí jako nějaká velmi tenká nit, jak by si to mohl někdo představovat, když slyší slovo vlákno, ale vyrábí se jako membrána, velmi jemná pavučinka, která je slepencem nanovláknem. Nanovlákno se dá vyrobit z různých materiálů. Vždy se musí rozpustit v nějakém roztoku a potom „zvláknit“. Do tohoto materiálu máme pak možnost přidávat další látky. 

Když vyrobíme nanovlákennou pavučinku, která v sobě bude mít například vitamíny nebo další regenerující látky, můžete ji použít jako tzv. suchou pleťovou masku. Oproti kosmetickým krémům nepotřebujete vůbec konzervanty, jen si navlhčíte pleť a nanomembrána dokonale přilne. Tím, že je nanovlákno velmi tenké, dojde k dokonalému přenosu prospěšných látek do buněk pokožky.

Do nanovlákna se dá přidat spousta látek. Vedle kosmetiky se to dá použít i ve zdravotnictví. Jedna z českých firem například vyvinula náplasti, které v sobě mají hojivé látky. Opět je tam nano membrána, pomocí které se látky vstřebávají do rány a urychlují hojení. 

Zároveň mohou být nanomembrány biodegradabilní, šetrné k přírodě. Ekologie a vůbec udržitelnost je pro nás důležitý aspekt výrobků. V nanoSPACE je to zásadní téma. 

Chystáte nějaké novinky v nanotechnologických výrobcích? Objevil se na trhu v poslední době nějaký další zajímavý produkt, jak u nás, tak i ve světě? 

V nanoSPACE chystáme velkou řadu kosmetických výrobků, určenou zejména pro lidi s citlivou pokožkou a alergiky. Od letošního roku budujeme vlastní kosmetickou značku nanoSPACE Cosmetics. Je ale těžké odpovědět, co se zajímavého objevilo ve světě, protože se nanotechnologie prosazují v nejrůznějších odvětvích, od medicíny, až po energetiku. Zkoumají se například nanomateriály, které mají ambici nahradit stávající křemíkové solární panely s tím, že budou mnohem účinnější.

Mně osobně přijde nicméně jako jedna z klíčových oblastí využití nanotechnologií medicína a lidské zdraví.  Už v současnosti se začíná prosazovat monitorování našeho těla pomocí velmi malých senzorů. Máme chytré náramky nebo hodinky, které změří tep i EKG, ale v laboratořích se vyvíjejí nano senzory, které jsou schopné určit zdravotní stav z jedné kapky potu.  Nyní jsme zvyklí chodit k praktickému lékaři a necháváme si dělat testy. To v blízké budoucnosti převezmou technologie. Nanosenzory ve spojení s AI v chytrém telefonu budou naším praktickým lékařem a laboratoří. 

Jiná velmi zajímavá oblast je výroba z takzvaných kompozitů. To znamená smíchání různých materiálů, ze kterých se například pomocí 3D tisku něco vyrobí. Moje osobní vize, jak si představuji budoucí svět, je, že bude daleko více lokální a spousta věcí se bude i lokálně vyrábět. Sériovou výrobu ve velkých továrnách nahradí lokální 3D nebo 4D tisk. Zmizí obrábění oceli a další klasické způsoby výroby. Tam někam míříme. 

Uvádíte, že třetí průmyslová revoluce už započala. Dá se říct, jak dlouho už tu s námi je a jak se ještě bude projevovat?

Termín „Třetí průmyslová revoluce“ pochází od amerického ekonoma a vizionáře Jeremy Rifkina. Často se také používají označení Průmysl 4.0 nebo 5.0., ale mně se Rifkinův koncept líbí nejvíc, co se týká zachycení technologické změny, která se dotkne celé společnosti. To, čemu říkáme průmyslová revoluce, která změní celou civilizaci a její fungování, je něco, co se stane v momentě, kdy se změní klíčové technologie. Jedná se o dopravu, výrobu energie a komunikaci. 

Během první průmyslové revoluce se změnila energetika s nástupem parního stroje, změnila se doprava, protože se začaly stavět železnice a změnil se i charakter průmyslové výroby, z manufaktur se přešlo k továrnám založeným právě na parnímu stroji. Změnil se i způsob komunikace, přenos informace od poslů na koních převzal telegraf. Vše se zrychlilo. To mělo za následek změnu nejenom průmyslu výroby, ale díky síti železnic se mohli lidé rychleji a jednodušeji stěhovat za prací a vznikl centralizovaný systém nejenom výroby, ale i společnosti a řízení.  

Druhá průmyslová revoluce přišla s 20. stoletím, informace se začaly přenášet ještě rychleji pomocí rozhlasu a televize. Osobní auto se stalo symbolem nové individuální dopravy, což znamenalo zcela nový rozměr mobility a pohybu lidí. Jako zdroj energie se začala používat elektřina. 

My zažíváme od začátku 21. století nástup internetu. Když si představíme svět před internetem a teď, tak je to z pohledu přenosu informací něco nesrovnatelného. Je to obrovský zlom. Změnil se přenos informací i komunikace lidí. Co se dopravy týče, tak Rifkin předpovídá nástup autonomní dopravy. Doprava, která se v druhé průmyslové revoluci stala individuální a důležité bylo vlastnictví auta, se změní na službu, kterou bude řídit umělá inteligence. Změnu energetiky vidí Rifkin v nástupu lokálních obnovitelných zdrojů.

To jsou věci, které mění svět na globální digitální vesnici, kde ale lidé vlastně žijí velmi nezávisle lokálně. Žijí více podle rytmu přírody díky tomu, že využívají obnovitelné zdroje. Dochází nejen ke změně průmyslu a výroby, ale i ke změně života lidí. Proto tomu říkáme 3. průmyslová revoluce. Není to jen o tom, že se v továrnách zavedou roboti a nastoupí umělá inteligence, ale je to hluboká změna života, kterou technologie přinesou. 

Bude mít třetí průmyslová revoluce nějaký dopad na ekonomiku? Každý si bude moct například v 3D tiskárně vytisknout, co potřebuje a energie bude decentralizovaná. Jak myslíte, že se tohle projeví v České republice?  

To hlavní téma je, aby naše existence na Zemi byla udržitelná. To, co přichází, pokud se vize naplní, by mělo vést k životu, který bude udržitelný. V místě, kde jsme, dokážeme maximum vyrobit ze zdrojů, které máme k dispozici. Nebudou jezdit miliony kamionů po dálnicích, ale budou digitální dálnice, které budou přenášet obrazy předmětů, které si potom třeba doma vytisknete. 

Má vize je, že se budou mnohem víc využívat nanomateriály včetně nanovláken.  Z kompozitů budeme lokálně vyrábět a pomocí nanomembrán přeměníme odpadní vodu znovu na pitnou . Technologie budou šetřit životní prostředí. 

Je na takový vývoj česká společnost připravena? Češi jsou totiž považováni za poměrně konzervativní. 

Česká společnost je hodně uzavřená do sebe. Možná to jsou stále následky toho, že v komunismu tu byla propast mezi západní společností a námi. Byli jsme hodně izolovaní a možná trochu zakomplexovaní. 

V České republice v současnosti vidím nemalý počet lidí, kteří podnikají, jsou inovativní a mají různé projekty, které jdou směrem k tomu, o čem jsme se bavili. Vedle toho je u nás mezi obyčejnými lidmi i politiky mnoho těch, kteří jako kdyby uvázli v 20. století. Přemýšlejí o budoucnosti měřítkem světa, který de facto už zaniká. 

Nevyhneme se tomu. Technologická revoluce není něco, co by řídila česká vláda. Buď jí porozumíme a bude to pro nás šance, nebo budeme například v energetice stále lpět na centralizované výrobě energie z uranu či uhlí, budeme novým technologiím nedůvěřovat a bránit se jim. Jenže oni nás stejně doběhnout a skončíme pak pouze ve vleku inovativnějších zemí. Myslím, že je to na každém z nás. Každý z nás může mít vizi a nějak se jí pokusit realizovat. Spoléhat se na to, že něco udělá vláda nebo stát, je nedospělý a závislý postoj k životu. Jsme to my, kdo budoucí svět vytváří, ne někdo ze shora. Já jsem optimista, tak věřím, že se Česká republika může stát moderní technologickou zemí. 

Jakým způsobem může být společnost ještě více propojená než teď? Není propojená teď až moc tím, co všechno dnes lidé sdílí na sociálních sítích?


Máte pravdu, společnost je už teď propojená internetem, sdílením a rychlou komunikací. Očekává se ale nástup kvantových počítačů, dalším krokem bude tedy možná kvantový internet. Víme, že kvantová propletenost znamená, že to, co se stane na jednom místě, se stane současně i na místě vzdáleném třeba tisíce kilometrů. Přenos dat bude tedy okamžitý, nebo chcete-li nesrovnatelně rychlejší než cokoliv, co dnes známe. Díky tomu se pravděpodobně většina lidí přesune do reality obohacené o virtuální svět. 

Třetí průmyslová revoluce je také mnohem více o té lokální nezávislosti. Jsme na jedné straně informačně propojení, ale na druhé straně je to o tom, že dokážeme žít samostatně, bezpečně a nezávisle, ať se to týká výroby výrobků nebo energie. Používá se termín „glokalizace“, který znamená, že budeme propojení, ale zároveň lokálně nezávislí. 

Má další otázka se týká psychiky mladých lidí, zejména generace Z. Někteří lidé říkají, že za tyto psychické problémy mohou právě sociální sítě, což vlastně souvisí s technologiemi. Jaký na to máte pohled jako psycholog?

Můj profesní život jsou z poloviny nanotechnologie a z druhé poloviny klinická psychologie. To, co my psychologové teď pozorujeme, je obrovský nárůst dospívajících mladých lidí s psychickými problémy. Týkají se poruch identity, depresivních stavů, sebepoškozování a ztráty orientace v životě a směřování.

Není to nic, co by nějak bezprostředně souviselo s covidem, jak někdo tvrdí. Má to hlubší důvody. Objevují se názory, že teď dospívá první generace, která má od raného věku k dispozici digitální technologie. Žijeme ve světě spousty možností, kde se všechno stává pouhou volbou. To je fajn, ale má to v sobě několik pastí. V momentě, kdy nic není nemožné, tak neexistují žádné hranice toho, co můžeme dělat. Aby byla naše osobnost pevná, musí být už od mala vystavována hranicím a tomu, že něco jde, ale něco prostě ne. 

V momentě, kdy je všechno jednoduché, nevytváří se dostatečně pevná struktura osobnosti. Tak když dítě pak dojde do bodu dospívání, kdy by na něj měla dopadnou tíha zodpovědnosti za svůj život, tak se to najednou začne bortit. To může být právě důsledek toho, že osobnost není dost pevná, protože nebyla dostatečně zatěžována frustrací z nemožnosti něčeho, tedy vlastně nárazem na hranice možného. 

Druhý možný důvod, proč se to děje, je ten, že když je člověk od mala vystaven digitálním technologiím, je od mala zahlcován spoustou informací, které jdou ze všech stran. Člověk ale potřebuje okamžiky ticha, kdy se zastaví a dívá se jen sám k sobě dovnitř. Tak vzniká hloubka osobnosti, porozumění sobě sama a v důsledku pak i vlastní identita. Takže na jednu stranu jsou sociální sítě a internet skvělý, že se v raném věku dostaneme ke spoustě informací, ale obírá nás to o právě o ty velmi potřebné momenty ticha. Teď pravděpodobně tedy dospívá první generace, která takové informační ticho v dětství už k dispozici neměla. Takové jsou tedy úvahy některých psychologů, proč se začíná objevovat poslední dobou tolik mladých lidí s psychickými problémy. 

Trošku z jiného soudku, ale taky to trochu souvisí s psychikou a mnohými obavami mladých lidí. Myslíte, že nám umělá inteligence vezme práci? 

Dívám se na to tím způsobem, že to není tak, že by nám stroje nebo umělá inteligence najednou vzali práci, ale už dlouhodobě dochází k dekompozici práce. Bavili jsme se o senzorech, které nahradí práci praktického lékaře. Digitální technologie takhle ukrajují ze všech profesích část práce. Myslím, že přichází doba, kdy lidská práce nebude nezbytná. 

Pro nás je stále velké téma zaměstnanost, ale zkuste si představit svět, kde tohle nebude téma. Nebude to znamenat to, že lidé by nic nedělali nebo netvořili. Určitě ale bude nějaká část společnosti, která se bude jenom bavit a mít nějaký nepodmíněný příjem. Bude se řešit to, co s volným časem lidí, to bude téma. Pak bude skupina lidí, která bude tvořivá a bude vytvářet věci od umění až po technologické nápady. 

Zkuste o budoucím světě uvažovat tak, že témata, která teď považujeme za úplně zásadní, například kolik stojí elektřina nebo jestli budu mít práci, vlastně nebudou vůbec tématy. Energie třeba nebude stát nic a existenční nutnost pracovat zmizí. Je možné, že vstupujeme do takového světa. 

Máte nějakou radu, z pohledu psychologa, jak se s tímhle rychlým technologickým pokrokem a celkově rychlým životním tempem vyrovnat? 

Máme v 21. století spoustu možností a technologie lze brát jako nástroj k našemu vlastnímu rozvoji. Je důležité snít a třeba zkusit nějaký z těch snů naplňovat. Za základní vlastnost a kompetenci, která se dá rozvíjet a pomůže nám vyrovnat se s technologickým tempem třetí průmyslové revoluce, považuji kreativitu. 

co by vás také mohlo zajímat

-->

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení uživatelské zkušenosti. Předpokládáme, že to pro vás není problém, ale pokud chcete změnit nastavení cookies, můžete to tak udělat. Souhlas Číst více

Soukromí & cookies