Česká bankovní asociace, jež sdružuje 34 tuzemských bank a představuje tak více než 99 procent tuzemského bankovnictví, nabízí Fialově vládě „obchod“. Členské banky by zajistily české ekonomice podporu až za 50 miliard korun. Výměnou za to by vláda upustila od svého záměru zavést válečnou daň právě na banky. Banky by v rámci uvedeného až 50miliardového podpůrného balíku mohly finančně podpořit například zajištění dostupného bydlení nebo poskytnout finance do rozvoje dopravy a dopravních projektů či digitalizace, případně také pomoci občanům s jejich závazky v podobě hypoték či úvěrů.
Řešení, které banky nabízejí, je pro ně finančně výhodnější než zvažovaná válečná daň, říká ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity bank, Lukáš Kovanda.
“ I pokud by poskytly až oněch 50 miliard korun, půjde o celkově nižší částku, než jaká by odpovídala kumulovanému inkasu z bankovní válečné daně vybírané po několik let. Navíc by si udržely nad poskytnutými prostředky kontrolu, protože ty by se pravděpodobně staly součástí Národní rozvojové banky, resp. jejího fondu,“ dodává Lukáš Kovanda
Národní rozvojový fond je dceřinou akciovou společností Národní rozvojové banky. Prostředky do něj vložily čtyři největší tuzemské banky – Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB a UniCredit Bank. Fond byl zřízený roku 2019 v rámci tehdejší „obchodu“ bank s vládou premiéra Andreje Babiše: banky se založením fondu vyhnuly zavedení bankovní sektorové daně. Nyní zvažovaná bankovní válečná daň je v podstatě sektorovou daní na banky, která se od běžné sektorové daně liší vlastně jen tím, že je zdůvodněna právě válkou.
Národní rozvojový fond spravuje prostředky bank na základě principu návratnosti investovaných prostředků. Zatímco tedy o peníze odevzdané „eráru“ v podobě válečné daně banky jednou provždy přijdou, v případě jejich vložení do fondu mohou počítat s jejich návratností, byť doba návratnosti by zřejmě byla poměrně dlouhá. Nicméně pro banky je pochopitelně pořád neskonale výhodnější mít zajištěnu návratnost než o peníze zcela přijít.
„Nemyslím si, že jsou tuzemské banky na windfall tax zralé. Jejich zisky sice vzrostly, nenachází se však na vyloženě extrémních úrovních. Navíc platí, že vyšší reinvestiční výnosy z úložek u ČNB nejsou všespásné. Finančním domům se tolik nedaří v jiných segmentech – propadla se produkce nových úvěrů. Zejména hypotéky přitom představují pro banky zdroj dlouhodobých příjmů. Stejně tak platí, že se zpomalování ekonomiky promítne do zvýšené tvorby rezerv, což může přispět k ochlazení profitů. Inflační prostředí tlačí nahoru provozní náklady, což taktéž profitabilitu ovlivňuje neblaze,“ uvedl hlavní ekonom CYRRUS, Vít Hradil.
„Návrh 50 miliardové injekce pro podporu ekonomiky od ČBA se zdá být relativně štědrý. Obzvlášť pokud ministr financí Stanjura odhaduje, že windfall tax na všechny tři navrhované sektory přinese do rozpočtu kolem 70 miliard korun. Ještě zajímavěji částka 50 miliard zní v zrcadle reality, kdy je ze zisků českých bank evidentní, že letos sice zisky rostou vysokým tempem, ale při porovnání posledních 5 let, jde spíše o zisky průměrné. I dočasně snížení splátky úvěrů a hypoték zní mnohem zajímavěji a přímo zacilované na domácnosti, které pomoct potřebují, jak plošná opatření, které navrhuje vláda,“ dodává analytik XTB, Štěpán Hájek.
Bankám a spořitelnám v Česku v letošním prvním pololetí stoupl souhrnný čistý zisk meziročně o 23,6 miliardy korun na 54,6 miliardy. Takový nárůst se zdá mimořádný. Z velké části však za ním stojí návrat do normálu, který nastává s odezněním pandemie, která ziskovost bank dramaticky ponížila. Ziskovost bank nadále zůstává pod průměrem předpandemických let 2008 až 2019.