Na psychoterapii online se odhodlá jít mnohem více lidí než na terapii tváří v tvář. V tomto roce přibližně polovina celé populace přemýšlí, že něco udělá se svým psychickým zdravím. Čechy trápí nejčastěji stres a vztahy. Pokud firmy zaměstnancům nenabízejí možnost psychoterapie, je to určitá konkurenční nevýhoda pro nabírání nových lidí, mladá generace to po svém zaměstnavateli vyžaduje, uvádí v rozhovoru pro Newsgate.cz Lukáš Krčil, spoluzakladatel a CEO platformy Hedepy, která už tři roky poskytuje psychoterapie online.
Jaká je účinnost online terapie oproti léčbě tváří v tvář?
Když jsme s Hedepy začínali, tohle byla jedna z prvních otázek, kterou jsme si pokládali. Na začátku jsme četli spoustu studií, které vyšly i v Česku, a které ukazují, že účinnost terapie online i tváří v tvář je prakticky úplně stejná. Pak jsme si to samozřejmě museli validovat tím, že jsme pracovali se spoustou klientů. Dnes už na Hedepy proběhlo více než 50 000 sezení, takže dokážeme v datech dobře vidět, jestli se klienti vrací a jakou dávají zpětnou vazbu.
Online je pro spoustu lidí lepší v tom, že mohou snadněji začít. Oproti klasickému sezení tváří v tvář se tam odhodlá jít mnohem více lidí, což je skvělé pro prevenci, a zároveň lidé často začínají i tak, že si vypnou kameru a čistě mluví. Tím pádem jsou více otevření a nebojí se o sobě říkat i velmi citlivé věci často mnohem dříve než při klasické terapii.
Po tom tříročním testu mám pocit, že terapie online může být pro velkou spoustu lidí i příjemnější, protože ztratí ostych. Na druhou stranu pro terapeuta může být na začátku složitější se na člověka dobře napojit, protože vidí jenom část těla a nezaznamená tak veškerou nonverbální komunikaci. Nicméně v dlouhodobém měřítku to umožní mnohem více lidem chodit na kvalitní terapie. Z mého pohledu je to pro současnou společnost příjemnější způsob, jak s péčí o své duševní zdraví vůbec začít.
Z kolik odborníků si mohu na Hedepy v současné době vybírat a za jak dlouho se mi dostane pomoci?
To hodně záleží, v jaké zemi žijete, protože Hedepy je dnes v jedenácti zemích a dohromady máme zhruba 500 certifikovaných terapeutů. Nedávno jsme začali poskytovat i psychiatrickou pomoc. Když budete žít v České republice, tak terapeutů budete mít k dispozici kolem 200 a pomoc můžete získat do pěti minut. Máme totiž službu takzvané okamžité terapie, kdy vás dokážeme velmi rychle spojit s terapeuty, kteří jsou zrovna teď online, a kteří vědí, jak vám pomoci i s problémy, které vyžadují krizovou intervenci.
Běžné u nás je, že lidé terapeuta hledají přes párovací test. To znamená, že se jich zeptáme na pár otázek, díky kterým najednou zjistí, že si mohou terapeuta vybrat podle pohlaví, témat, na která se zaměřuje, i způsobu, jakým terapii vede, a samotnou terapii si dohodnout klidně do druhého dne.
Co je na tom zajímavé, je to, že lidé občas dochází na terapii třeba brzy ráno, v 7 hodin, nebo klidně pozdě v noci, kolem 11 večer. To, co nás tedy překvapuje více než rychlost, jsou časy, kdy terapie probíhá, ty jsou totiž oproti sezení tváří v tvář velmi netypické. Lidé terapie často poptávají také o víkendech, kdy mají hodně času pro sebe a nic jiného je nestresuje.
Jací lidé terapii na Hedepy nejvíce využívají? V jakých zemích, jakého věku nebo pohlaví?
Minulý rok jsme dělali velký výzkum ve všech jedenácti zemích, ve kterých působíme, a zjistili jsme, že v roce 2023 přibližně polovina celé populace přemýšlí, že udělá něco se svým duševním zdravím. To znamená, že zásah je opravdu napříč celou populací od mladých lidí po starší, od lidí, kteří mají peníze, po ty, co tolik peněz nemají. Zkrátka jakákoliv cílová skupina.
Na Hedepy dnes chodí spíše mladí lidé do 45 let. Častěji jsou to ženy, ale trend se výrazně mění, čím déle Hedepy na trhu je. Pronikáme tak od lidí, kteří jsou odvážní a chtějí zkoušet nové věci, až po kohokoliv, kdo má nějaký problém. V Česku je zároveň zajímavé, že většina pojišťoven proplácí někdy až pět sezení, nebo na to dává alespoň velký příspěvek. Tím pádem je služba opravdu dostupná a může si ji dovolit prakticky každý.
Jaké psychické problémy řeší Češi v současnosti nejvíce?
Často vidíme, že velká část populace k nám chodí s tím, že vlastně neví, co jim je, což je zcela přirozené. Zkrátka se cítí pod psa, a i z toho důvodu u nás zkoušejí mnoho testů a zjišťují, jestli mají depresi, vyhoření nebo třeba úzkosti. To vše dokážeme na Hedepy poměrně rychle odhalit.
Když se pak ale podíváme, jaké problémy u nás chtějí lidé řešit nejčastěji, tak je to rozhodně stres. To je něco, co spojuje všechny z nás v různých životních rolích a etapách. Pak jsou to vztahy, které také tvoří velkou část a zároveň jsou často i jednou z oblastí, která onen stres způsobuje. Dnes lidé řeší také úzkosti spojené s válkou, a tedy i určitý strach, ať už o svůj život nebo o budoucnost. Tím, že Hedepy aktuálně funguje ve spoustě firem, které službu proplácejí jako zaměstnanecký benefit, tak mezi diskutované problémy mnohdy patří i určitý syndrom vyhoření nebo pocit psychologického nebezpečí ve firmě.
Česká republika bývala hodně známá tím, že tu chození na terapie bylo poměrně stigmatizované. Zpozorovali jste za ty tři roky, co Hedepy funguje, v tomto nějakou změnu?
Myslím si, že nejenom Hedepy, ale celý národ udělal obrovský kus práce. Dnes totiž vidíme velmi běžně, že lidé to, že byli na terapii nebo mají nějaký psychický problém, sdílejí i na sociálních sítích. Často jsou to veřejně známí lidé, kteří tímto způsobem postupně normalizují téma duševního zdraví jako takového. Vidíme i spoustu kampaní.
Myslím si, že za ty tři roky jsme se hodně posunuli. Hlavně u mladé generace je běžné, že tento typ benefitu buď přímo vyžaduje po svém zaměstnavateli nebo se sama snaží chodit na terapii. Již to pro ni není tabu. V současné chvíli se problém začíná normalizovat i u lidí 40+, kteří zrovna teď přemýšlí, že na terapii půjdou a poprvé v životě to zkusí.
Když byste to měl srovnat s ostatními zeměmi, ve kterých Hedepy působí, tak liší se tam nějak míra otevřenosti k tomuto tématu?
Působíme od Finska po Řecko a od Česka po Ukrajinu, takže se zaměřujeme na severovýchodně jižní region, kde může být Česká republika v některých věcech napřed. Když se ale podíváme na srovnání s Polskem, což je země, která nám je v mnoha ohledech blízko, tak vidíme, že Polsko je v tomhle směru oproti nám výrazně napřed. Psychoterapie nebo psychiatrie online je tam běžná věc už třeba 5 let. V Česku toto začalo až v době covidu.
Například ve Finsku je největší počet terapeutů na obyvatele v Evropě. Tam je to naprosto běžné. Tím, že tam lidé mají méně sluníčka a žijížijí zkrátka ve více severských oblastech, je pro ně terapie něco, co vyhledávají častěji.
Máme spoustu zajímavých dat, kde vidíme, že nejčastěji u nás opakovaně chodí na terapie lidé v Řecku, což je pro nás velké překvapení, protože jsme Řecko brali jako stát, kde je duševní pohoda relativně velká. Vidíme však, že tam lidé na terapie chodí opravdu ve vysoké míře a zároveň pravidelně.
Vaše služby využívají i některé firmy, které nabízejí psychoterapii svým zaměstnancům. Jak je to u českých firem? Mají zájem to využívat a případně dokáží to pak komunikovat správně ke svým zaměstnancům, aby se nebáli terapii využívat?
Myslím si, že se to lepší. Řada firem nás kontaktovala hlavně kvůli covidu, protože cítily, že se o své kolegy musí postarat v momentě, kdy jsou třeba doma zavření úplně sami. Dnes je wellbeing v mnoha firmách součástí firemní kultury. Je to možná dané i tím, že generace Y a Z už to vyžadují. Je to pro ně standardní, stejně jako pro boomers byly stravenky.
Vnímáme i to, že pokud dnes firma tento benefit nenabízí, je to určitá konkurenční nevýhoda v rámci hiringu nových lidí. Před třemi roky to využívaly zejména inovativní produktové firmy nebo ty, které byly vlastněny někým ze západu. Dnes je to něco, co společnosti vnímají jako standard a ten, kdo tuto službu neposkytuje, hodně přemýšlí, jak wellbeingovou strategii adaptovat.
Vidíme, že pokud se o zaměstnance staráte a dokážete v prevenci zastavit syndrom vyhoření, nebo zvrátit pocit, že se člověk v práci kvůli stresu necítí dobře, je to násobně levnější, než když vám kvalitní lidé odejdou a vy za ně musíte hledat náhradu. Proto se dnes Hedepy hodně zaměřuje na prevenci a vidíme, že se to vyplácí. Nejen finančně, ale i tím, jak se lidé dlouhodobě cítí.
Když zůstaneme u té mladé generace, říká se, že se častěji, než ty předchozí generace potýká s psychickými problémy. Dokázal byste říct, proč tomu tak je?
Nemám v hlavě data, abych bych dokázal říct, že právě tato generace má větší problémy. Z vlastní zkušenosti ale vnímám, že pro mou generaci spousta těch krizí, které se teď dějí na globální úrovni, jsou první krize, které jsme v životě po 30 letech skvělého blahobytu zažili. Spousta z nás se s tím učí poprvé vyrovnávat. Poprvé něco nemůžeme, poprvé se bojíme o svůj život, poprvé čelíme finanční krizi, a to je něco, s čím se mladí lidé učí srovnat. Zároveň vnímáme obrovskou ekologickou krizi okolo, která způsobuje spoustu úzkostí. Starší generace zažívaly krize častěji. Byly vlastně vychovávány v době, kdy krize byla permanentní, a tudíž se s tím učily žít delší dobu.
V nedávné době jste na Hedepy zaváděli nová rozšíření, v podobě psychiatrické pomoci a expandovali jste do nových zemí. Chystáte v dohledné době ještě nějaké další novinky?
V Hedepy se nedíváme na duševní péči pouze jako na sezení s terapeutem nebo psychiatrem, ale snažíme se, aby o člověka bylo postaráno komplexně. Proto budeme teď rozšiřovat tuto péči tak, aby lidé nebyli závislí jenom na sezení s psychiatrem nebo terapeutem, ale aby se o sebe mohli starat i sami a uměli kolem sebe budovat záchrannou síť.
Ta druhá věc, kterou dlouhodobě vnímám jako důležitější, je dostupnost péče. Co se hodně povedlo je to, že jsme zkrátili čekací dobu a jsou tak pryč časy, kdy jste museli na dobrého terapeuta, který vám sedne, čekat měsíce nebo týdny. Další zásadní věcí je, že si tuto péči můžete dlouhodobě dovolit finančně, a proto teď pracujeme i s pojišťovnami a firmami. V tomto směru vidím ještě velký kus práce na všech 11 trzích, na kterých jsme.
Je spousta lidí, kteří nad psychoterapií přemýšlejí. Podle čeho se mají rozhodnout, jestli na terapii jít a poznat, že jejich problém není banální?
Myslím, že už jen to, že člověk o psychoterapii přemýšlí, je moment, kdy na ni má jít. Kdykoliv vás to napadne, je ta správná chvíle to zkusit a nebát se toho. Moje první zkušenost s terapií byla skvělá, říkal jsem si, že tohle jsem měl pro sebe udělat už dávno. Tím, že dnes máme spoustu pojišťoven a můžeme vám vrátit platbu, když nejste spokojeni, tím, že se na sezení můžete připojit v noci, tak jedinou překážkou jsme často pouze my sami. Určitě je potřeba si to vyzkoušet a zažít na vlastní kůži. Naše data ukazují, že pro 91 % lidí, kteří k nám na první sezení přijdou, je to velká změna, po které se cítí výrazně lépe. Je důležité, aby lidé tuhle zkušenost měli a mohli se rozmyslet, jestli je to pro ně správná cesta.