Reforma třetího pilíře českého penzijního systému je až třetím nejlepším řešením důchodové otázky. Lepší příležitosti jsme totiž v minulosti promarnili.
První podle mě přišla v 90. letech. Tehdy se Česká republika mohla vydat cestou silnější kombinace průběžného a fondového systému. Dnes už víme, že jedním z nejúčinnějších nástrojů pro zapojení lidí do dlouhodobého spoření je automatický vstup s možností vystoupení. Zkušenosti ze zahraničí jsou v tomto směru přesvědčivé. Po zavedení automatického zapojení do zaměstnaneckého penzijního spoření ve Velké Británii, jehož součástí je i systém NEST, vzrostla účast zaměstnanců na penzijním spoření z přibližně poloviny na více než 85 %. Dobrovolné systémy takových výsledků zpravidla nedosahují.
Druhou příležitostí byl druhý pilíř. Ten však nikdy nezískal dostatečnou politickou podporu. Lidé navíc pochybovali, zda systém přežije další volby. Vstup do něj byl dobrovolný a vyžadoval aktivní rozhodnutí, což zájmu také nepomohlo. Výsledkem byl nízký počet účastníků a následné zrušení celého pilíře.
Dnes tu máme třetí pilíř, který se zdá být politicky nejlépe reformovatelnou částí důchodového systému. Lze upravovat poplatky, státní příspěvky i investiční strategii fondů. Právě na tom stojí současný návrh „Lepšího penzijka“.
Oproti prvním dvěma variantám mu ale chybí jeden zásadní prvek – automatická účast. To, co mohlo být součástí první varianty a co se v řadě zemí osvědčilo, dnes nahrazujeme motivací v podobě vyšších státních příspěvků, nižších poplatků a dalších výhod. Nejde tedy cestou biče, ale cestou cukru.
Otázkou však zůstává, zda bude tento cukr dostatečně účinný. Lidé často reagují na samotné nastavení systému silněji než na finanční pobídky. Platit to může obzvláště u mladé generace, na kterou současná reforma cílí nejvíce. To je přitom právě generace, která bude kvůli stárnutí populace čelit největšímu tlaku na zajištění ve stáří. Vyšší příspěvky a nižší poplatky mohou pomoci, není ale vůbec jisté, že přivedou ke spoření tolik lidí, kolik by přivedla automatická účast.
Současná reforma tak zlepšuje parametry třetího pilíře, ale neřeší jeho největší slabinu: první krok musí stále udělat člověk sám. A právě to bývá v praxi největší překážka.
Parametry systému se zlepší – otázka je, pro kolik lidí.