Nejnovější čísla ukazují, že v roce 2024 se v EU dle svého názoru za chudé považovalo 17,4 % lidí. Jedná se o pokles z hodnoty 19,1 % v roce 2023. Jedním z hlavních důvodů bude postupné odeznívání dopadů energetické krize. Je zajímavé, že věková skupina, kde se za chudé považuje největší podíl lidí, tedy 20,6 %, je skupina mladších 18 let. Nejmenší podíl je pak u seniorů ve věku 65 +. To dává vcelku smysl. Starší lidé mají v průměru mnohem více času na akumulování peněz, kapitálu, úspěchů a statusu než mladší ročníky.
Senioři, kteří se považují za chudé, mají méně prostoru změnit svou situaci
Jenže průměrné ukazatele mohou často zkreslovat část celého příběhu. Zatímco téměř 15 % seniorů ve věku 65+, kteří se vnímají jako chudí, mají jen omezený prostor pro změnu své životní situace, tak nejmladší skupina obyvatel má před sebou v zásadě celý ekonomicky aktivní život, aby svou situaci mohli změnit.
Jsou vzdělanější lidé méně často chudí nebo chudí tráví méně času vzděláváním?
Ukázalo se, že vedle věku je pro vnímání chudoby zásadní úroveň dosaženého vzdělání. Pouze 8,5 % obyvatel EU s vysokým dosaženým vzděláním se považuje za chudé. Na druhé straně se za chudé považuje 27 % osob s nejnižší úrovní vzdělání. Vzdělanější a kvalifikovanější lidé obecně snáze naleznou uplatnění a dosáhnou vyšších příjmů. Průzkum EU ukazuje, že 42 % nezaměstnaných osob se cítí být chudými, zatímco u pracujících je to „pouze“ 13,5 %.
Čísla o vzdělání lze ale číst i obráceně. Lidé s vysokým dosaženým vzděláním často pochází z vyšších poměrů, kde mají domácnosti prostor financovat například vysokoškolské vzdělání a poskytnout třeba i síť kontaktů pro nastartování byznysu či nalezení vhodného pracovního místa. Naopak pro chudší domácnosti je relativně náročnější finančně podpořit své děti během nákladných studií. Tento problém je samozřejmě podstatně hlubší. Naznačením dalších souvislostí se snažím ukázat, že problematika vzdělání a vnímání vlastní chudoby je podstatně složitější a nemusí nutně končit a začínat získáním vysokoškolského diplomu.
Česká společnost je stále velmi rovnostářská
Při pohledu na srovnání vnímané chudoby v kategoriích dle věku, dosaženého vzdělání či statusu na trhu práce, je zřejmé, že Česká republika patří země s nejmenšími rozdíly. Ano, i v České republice platí, že lidé s nižším vzděláním se častěji považují za chudé. Stejně tak v souladu s průměrem EU platí, že nejmenší podíl subjektivně vnímané chudoby nalezneme u nejstarších, tedy u seniorů 65+. Ale rozdíly mezi jednotlivými skupinami, ať už je rozdělíme dle vzdělání, věku či statusu na trhu práce, jsou menší než u řady dalších zemí.
Naše republika je stále velmi rovnostářská. Giniho koeficient je v České republice stabilně nejnižší nebo jedním z nejnižších v rámci celé EU. Giniho koeficient představuje číselné vyjádření příjmové nerovnosti v populaci. Čím nižší je koeficient tím více rovnostářské jsou příjmy ve společnosti. Nejnižší Giniho koeficient v rámci EU tak lze velmi hrubě interpretovat tak, že z hlediska příjmů jsme nejvíce rovnostářská země v EU.
Dokládají to i objektivní data. V textu výše se bavíme o datech o chudobě, která stojí na sebehodnocení, tedy zhodnocení vlastní situace. Pojďme se ale podívat na hodnocení na základě tvrdých dat. Níže vidíme graf, který znázorňuje podíl lidí pod hranicí chudoby v jednotlivých zemích EU. Česká republika s 11,3 % vychází jako země s nejnižším podílem chudých v populaci.
Částečně tomu pomáhá metodika průzkumu, která se zaměřuje na tři oblasti, kde je Česká republika typicky silná. Pro zařazení mezi chudé stačí v tomto průzkumu spadat alespoň do jedné kategorie. První oblastí je příjmová chudoba, která je definována jako příjem pod 60 % mediánu. To v zemi s nejvyšší rovností příjmů v rámci EU zpravidla nebývá problém.
Druhou kategorií je závažná materiální nebo sociální deprivace, která sleduje, jak velké části populace chybí základní věci potřebné pro důstojný život. Typicky se bavíme o schopnosti čelit neočekáváným výdajům, včas platit účty, možnost dovolit si kvalitní stravu, vytopit domácnost apod. I zde ČR dosahuje slušných výsledků, kde vedle nízkých příjmových nerovností hraje roli i silný sociální stát a vysoké pokrytí základních služeb v oblasti bydlení.
Třetí kategorií je pak pracovní intenzita domácnosti, která sleduje počet odpracovaných týdnů a měsíců. Česká republika s jednou z nejnižších nezaměstnaností na světě i zde dosahuje skvělých výsledků.
Podíl chudých je tak subjektivně i objektivně v České republice relativně velmi nízký. Ano, při změně metodiky, aby se nezaměřovala na typicky silné oblasti České republiky, bychom zřejmě viděli o něco horší výsledky. Přesto bychom ale nepatřily mezi chudé země a chudé lidi v evropském natož ve světovém srovnání. Což může být v rozporu s tím, co poslední roky a měsíce denně slyšíme. Pokud bychom hledali ponaučení, tak nesmíme zapomenout na vztah dosaženého vzdělání a chudoby. Vzdělání je tou nejlepší investicí a nikdy není pozdě začít.
autor: Pavel Peterka, hlavní ekonom XTB