Mandát Jeroma Powella v čele Federálního rezervního systému (Fed) se nezadržitelně blíží ke svému konci. Zatímco úrokové sazby zůstávají v pásmu 3,50 % – 3,75 %, finanční svět se soustředí na personální šachy v Bílém domě. Prezident Donald Trump již nominoval nástupce, čímž zahájil proces, který může formovat vztah mezi politikou a měnovou stabilitou na další desetiletí.
Pragmatický kapitán u kormidla
Éra, definovaná stabilitou amerického finančního systému poslední dekády, spěje ke svému finále. Jerome Powell, stojící v čele Federálního rezervního systému od roku 2018, završí své druhé čtyřleté funkční období předsedy 15. května 2026. Do čela Fedu ho paradoxně jmenoval právě Donald Trump, aby se z nich později stali úhlavní názoroví rivalové. Powell si v křesle vybudoval pověst muže, který dokázal trhy provést globální pandemií a následně nasadil agresivní léčbu proti inflaci, jež byla nejvyšší za posledních 40 let.
Bitva o kormidlo dolaru
Jádrem sporu mezi Powellem a Trumpem je nezávislost dolaru. Zatímco Powell ztělesňuje tradici Fedu jako apolitického rozhodčího, tlumícího inflaci bez ohledu na volební cykly, Trump vnímá centrální banku jako nástroj své hospodářské agendy. Prezident otevřeně požaduje agresivní zlevňování úvěrů a právo mluvit do nastavení sazeb, což Powell striktně odmítá s odkazem na stabilitu cen (vývoj výše úvěrů je znázorněn na grafu).
Tento pat vyvrcholil Trumpovou snahou o Powellovo předčasné odvolání, která vyústila v bezprecedentní soudní spor. Právní bitva o to, zda prezident může sesadit šéfa Fedu jen kvůli odlišným názorům, se stala symbolem boje o samotnou podstatu nezávislosti instituce.
Odchod ze židle nikoliv z budovy
Klíčovým bodem, který nyní plní stránky ekonomických listů, je Powellův specifický status. Jak upozorňuje analýza J.P. Morgan (Chase), Powell má dvě funkce. I když mu v květnu vyprší mandát předsedy, jeho čtrnáctiletý mandát řadového člena Rady guvernérů trvá až do 31. ledna 2028.
Powell tuto možnost na tiskové konferenci po posledním zasedání centrální banky využil a potvrdil, že v instituci zůstane. Jako člen Rady guvernérů tak může i nadále přímo ovlivňovat rozhodování Fedu zevnitř a bránit jeho nezávislost.
Cesta k potvrzení: Senátní grilování a krizové scénáře
Jmenování nového šéfa Fedu není jen o vůli prezidenta, ale o složitém procesu v americkém Senátu. Jakmile Bílý dům oficiálně oznámí jméno, kandidát musí projít slyšením před bankovním výborem a následným hlasováním celého pléna. Senát zde funguje jako poslední pojistka bránící přílišné politizaci úřadu.
Pokud by však kandidát u senátorů narazil, Washington by se ocitl v právním i finančním limbu. Prezident musí v takové situaci okamžitě navrhnout nové jméno. To celý proces prodlužuje o měsíce a na trhy vnáší extrémní nejistotu. Do jmenování řádného nástupce by vedení instituce dočasně převzal místopředseda (Phillip Jefferson).
Absence jasného vedení v čele Fedu znamená pro trhy nejistotu, často doprovázenou silnou volatilitou dolaru i akcií. Právě hrozba chaosu často nutí prezidenty hledat kompromisní jména s vysokou šancí na hladké schválení. Nadcházející týdny prověří i integritu zákonodárců a ukážou, zda Senát upřednostní odborný konsenzus a ekonomickou stabilitu, nebo zda podlehne politickému tlaku a otevře cestu k přímé kontrole Fedu exekutivou.
Souboj o nástupnictví: „Bitva Kevinů“ a cesta nejmenšího odporu
Otázka, kdo Powella v čele Fedu nahradí, se v dubnu zúžila na souboj dvou hlavních kandidátů, kterému trhy přezdívají „Bitva Kevinů“. Prezident Trump již oficiálně nominoval Kevina Warshe, jenž nyní čeká na klíčové potvrzení v Senátu. Jako bývalý nejmladší guvernér Fedu a člověk z Wall Street má u investorů vysoký kredit. Warsh je vnímán jako zastánce přísné disciplíny, jenž dlouhodobě kritizuje přílišné rozšiřování aktivit centrální banky. Pro finanční svět představuje sázku na stabilitu a předvídatelnost.
Na druhé straně stojí Kevin Hassett, který má k Trumpovi mnohem blíže jako jeho klíčový ekonomický poradce. Zatímco Warsh si drží odstup, Hassett je kandidátem přímo spojeným s vládní agendou. Trumpovi vyhovuje jeho optimismus ohledně nízkých úroků, které mají pohánět hospodářský růst. Existují však důrazné varovné hlasy, že pokud by Hassett začal snižovat sazby příliš agresivně, mohl by riskovat návrat vysoké inflace, kterou Powell s takovým úsilím krotil.
Vedle těchto dvou jmen se však otevírá i možnost C v podobě Christophera Wallera. Ten by přišel na řadu ve chvíli, kdy by ani jeden z obou Kevinů neprošel schvalovacím procesem v Senátu. Waller, jakožto zkušený člen Rady guvernérů, představuje pro zákonodárce nejméně kontroverzní cestu. Jeho jmenování by zajistilo klid na trzích, což z něj dělá logickou alternativu pro případ, že by politický střet o nové vedení Fedu skončil v patové situaci.
Bílý dům vs. Fed: Ztráta individuality a tržní šok
Vztah mezi novým šéfem Fedu a Bílým domem bude v roce 2026 pod drobnohledem jako nikdy předtím. Donald Trump se netají tím, že chce mít na rozhodování o sazbách přímý vliv, což by pro centrální banku znamenalo historickou ztrátu nezávislosti i vlastní individuality. Pokud by se Fed stal jen prodlouženou rukou exekutivy, hrozí Spojeným státům rychlá ztráta důvěry globálních investorů. Politicky motivované nízké sazby sice mohou krátkodobě nakopnout ekonomiku, ale riskují nekontrolované oslabení dolaru a novou vlnu inflace. Nezávislost Fedu je totiž pojistkou, jejíž skutečnou cenu poznáme až ve chvíli, kdy o ni začneme definitivně přicházet.
autor: Jan Josífko, ECONET
Newsgate.cz podporuje mladou generaci ekonomů. ECONET je spolek bývalých i současných úspěšných absolventů Ekonomické olympiády, kteří své znalosti sdílí (nejen) se svými vrstevníky.