Přijetí eura v Česku je téma, které se sice vrací do veřejné debaty, ale bez skutečného politického záměru. Přestože ekonomické propojení s eurozónou je hlubší než kdykoli dřív, koruna zůstává symbolem samostatnosti a jistoty. Může být ale v budoucnu výhodnější vsadit na společnou měnu?
Česká koruna, zavedená v roce 1993, se stala nejen prostředkem směny, ale i symbolem ekonomické suverenity. Česká národní banka (ČNB) si za tři desetiletí vybudovala pověst jedné z nejdůvěryhodnějších institucí regionu. Její nezávislá měnová politika umožnila reagovat pružně na vývoj – od devizových intervencí po roce 2013 až po dramatické zvýšení sazeb během inflační vlny po roce 2021.
Zastánci koruny tuto flexibilitu považují za klíčovou výhodu. „ČNB může reagovat na domácí ekonomické podmínky, zatímco Evropská centrální banka sleduje průměr celé eurozóny,“ říká ekonom Lukáš Kovanda.
Nevýhodou je ovšem větší kurzová volatilita a z ní plynoucí riziko pro exportéry. V roce 2023 směřovalo přes 65 % českého exportu do zemí eurozóny, což nutí podniky zajišťovat kurzové riziko deriváty – a tím zvyšovat své náklady.
Eurozóna: větší jistota, ale menší manévrovací prostor
Z ekonomického hlediska by přijetí eura přineslo několik přímých přínosů: odpadly by náklady spojené s konverzí měn, zmizelo by kurzové riziko a posílila by důvěra investorů. Nižší výnosy státních dluhopisů a levnější financování by mohly ušetřit veřejným rozpočtům miliardy korun ročně.
Empirické studie odhadují, že členství v eurozóně snižuje transakční náklady o 0,3 – 0,5 % HDP ročně. V českém měřítku by to odpovídalo desítkám miliard korun. Firmy by navíc získaly snazší přístup k financování a větší cenovou transparentnost na trzích.
Na druhou stranu, eurozóna omezuje manévrovací prostor v krizových situacích. Česká ekonomika je cyklicky citlivější než průměr eurozóny a bez vlastního měnového kurzu by při poklesu nemohla reagovat oslabením měny. Historie Slovenska či jižního křídla eurozóny ukazuje, že bez flexibilního pracovního trhu může být taková ztráta bolestivá.
Splňujeme kritéria, ale co reálná konvergence?
Formálně Česko většinu maastrichtských kritérií plní: inflace klesla pod 3 %, deficit veřejných financí se drží pod 3 % HDP a dluh kolem 45 %. Jediným odlišným parametrem zůstávají vyšší úrokové sazby – důsledek odlišné měnové politiky, nikoli systémového problému.
Reálná konvergence je však slabší. Český HDP na hlavu dosahuje zhruba 92 % průměru EU, ale jen 80 % průměru eurozóny. Produktivita práce stagnuje a strukturální reformy postupují pomalu. Příklad Slovenska, které po přijetí eura zaznamenalo jen krátkodobý příliv kapitálu, ukazuje, že samotná měna konvergenci nezaručí.
Veřejné mínění: euro bez nadšení
Zatímco ekonomické ukazatele by vstup do eurozóny umožnily, politická vůle chybí. Podle průzkumu STEM z roku 2024 by euro chtělo zavést jen 29 % občanů, zatímco 52 % je proti.
Obavy se týkají zejména růstu cen a ztráty národní identity. Tyto argumenty jsou však spíše emocionální než ekonomické – statistiky ze Slovenska nebo Slovinska ukazují, že vliv eura na cenovou hladinu byl omezený a krátkodobý.
Politicky je téma v Česku dlouhodobě nepopulární. Ani jedna z hlavních parlamentních stran nemá přijetí eura jako prioritu. Vláda Petra Fialy otevřeně říká, že o termínu přijetí eura v posledním volebním období neuvažuje.
Reálně se však česká ekonomika chová jako „stínový člen“ eurozóny: koruna je úzce navázána na euro a měnová politika ČNB se většinou pohybuje ve stejném směru jako ta evropská.
Ekonomika nebo geopolitika?
Z čistě ekonomického pohledu by přijetí eura české ekonomice pravděpodobně neublížilo, ale ani zásadně nepomohlo. Efekt by byl spíše strukturální – větší stabilita, nižší náklady, jednodušší financování. Klíčové je, zda by Česko dokázalo udržet fiskální disciplínu a zlepšit produktivitu.
Rozhodující ale může být geopolitický kontext. Evropská unie směřuje k hlubší fiskální i obranné integraci a eurozóna se postupně stává jejím jádrem. Zůstat mimo by mohlo znamenat ztrátu politického vlivu i ekonomických výhod spojených s rozhodovacími procesy uvnitř unie.
Přijetí eura je logický krok, ne riziko
Po více než třiceti letech samostatné měny stojí Česká republika na rozcestí. Koruna své historické poslání splnila – pomohla stabilizovat ekonomiku a ochránila ji v období transformace. Dnes však žijeme v jiné realitě: většina našeho obchodu, investic i finančních toků je přímo svázána s eurozónou.
Přijetí eura by nebylo ztrátou suverenity, ale posílením stability. Odstranilo by kurzové riziko, snížilo náklady exportérům a posílilo důvěru zahraničních investorů. Umožnilo by také českým firmám i občanům lépe se zapojit do jednotného evropského trhu – bez zbytečných bariér a nejistoty.
Zkušenosti států, které euro zavedly, ukazují, že přínosy v podobě vyšší důvěry, nižších úroků a jednoduššího financování převažují nad ztrátou vlastní měnové politiky. V době, kdy je ekonomická stabilita a evropská spolupráce klíčem k odolnosti, by pro Česko bylo logickým a strategickým krokem euro přijmout.
Koruna splnila svůj účel. Budoucnost české ekonomiky je v Evropě – a s ní i v eurozóně
autor: Viktor Novák, ECONET
Newsgate.cz podporuje mladou generaci ekonomů. ECONET je spolek bývalých i současných úspěšných absolventů Ekonomické olympiády, kteří své znalosti sdílí (nejen) se svými vrstevníky.