Spojené arabské emiráty by rády dolarovou swapovou linku. Jde o nástroj, prostřednictvím kterého mohou země získat dodatečnou dolarovou likviditu výměnou za domácí měnu jako kolaterál a následně zaplacený úrok z vypůjčeného objemu dolarů. Poptávka po tomto nástroji obvykle roste v krizi, jako je například ta současná na Blízkém východě. Bude svět potřebovat ještě víc dolarů?
Podle dostupných informací serveru Wall Street Journal nejde v případě Spojených arabských emirátů o oficiální žádost o swapovou linku, ale spíše o předběžný dotaz v reakci na dopady aktuálního napětí v regionu Perského zálivu. Devizové rezervy Spojených arabských emirátů přitom patří k nejvyšším na světě a přesahují 40 % HDP. Jejich součástí jsou například americké pokladniční poukázky v objemu přesahujícím padesát miliard dolarů.
Výše devizových rezerv však neznamená, že jsou ekonomiky zcela imunní vůči vnějším šokům. V kombinaci s fixním kurzem dirhamu vůči dolaru a výpadkem části ropných příjmů v důsledku omezení exportů přes Hormuzský průliv se mohou rezervy dostat pod tlak. To je však zásadně odlišná situace než u zemí typu Argentina. V případě Spojených arabských emirátů jde spíše o preventivní snahu posílit důvěru a zajistit hladké fungování měnového režimu než o řešení akutní krize.
Zvýšená poptávka po dolarové likviditě mimo americké trhy se může stát jedním z klíčových témat nadcházejících měsíců. Týká se to nejen zemí, které využívají devizové rezervy k aktivním zásahům na trhu, ale i širšího okruhu ekonomik čelících dražšímu dovozu, zejména v oblasti energií. Nejakutnější přitom může být u těch zemí, které mají vysoký podíl krátkodobého zahraničního dluhu vůči objemu devizových rezerv.
Swapové linky Fedu se však nerozdávají na potkání. Jejich dostupnost je vyhrazena okruhu partnerů. Z amerického pohledu by sice bylo komfortnější, pokud by se spojenecké ekonomiky dostávaly k dolarové likviditě relativně levně a transparentně, než aby hledaly alternativní řešení jinde, například ve spolupráci s Čínou. Realita je však selektivní.
Vedle případných snah o získání swapových linek lze očekávat i rostoucí využití nástrojů typu FIMA facility, které umožňují získat dolarovou likviditu proti americkým státním dluhopisům. Tyto zdroje, jež jsou trhem krátkodobého financování pro vybrané země mimo USA, jsou však za normálních podmínek dražší než běžné tržní financování a slouží primárně jako nouzová pojistka.
Na trhu se případné napětí projeví zejména u ukazatele známého jako cross-currency basis, který odráží sílu poptávky po dolarové likviditě vůči jiným měnám. Konkrétně jde o prémii, kterou musí neamerické subjekty platit za získání dolarového financování. Jakýkoliv výraznější nárůst poptávky po dolarech se může rychle promítnout do jeho zdražení mimo americký trh. Na začátku krize na Blízkém východě jsme nárůst dolarové prémie viděli například oproti euru. Situace se však následně částečně uklidnila.
Pokud by došlo na zhoršení dostupnosti dolarové likvidity mimo americkou ekonomiku, šlo by o kanál zpřísnění globálních finančních podmínek, které určují kondici světové ekonomiky. V kombinaci s negativním nabídkovým šokem, kterému dnes čelí část světové ekonomiky, to může dále brzdit ekonomickou aktivitu a zvyšovat volatilitu na finančních trzích. Zároveň by šlo o další připomínku, že navzdory debatám o diverzifikaci zůstává globální finanční systém na dolaru výrazně závislý – a v obdobích napětí tato závislost spíše sílí.
autor: Jan Berka, hlavní ekonom společnosti Portu