V dobách, kdy trhy ovládnou nervozita a strach, se investoři obvykle obracejí k takzvaným bezpečným přístavům. Mezi nejznámější patří zlato, státní dluhopisy nebo měny, jako jsou americký dolar, japonský jen a švýcarský frank. Současná situace na trzích přitom přesně odpovídá období, kdy investoři od rizika ustupují. Většina těchto tradičních bezpečných přístavů však tentokrát nefunguje tak, jak jsou investoři zvyklí. Proč? Více v komentáři hlavního ekonoma Portu Jana Berky.
Proč tentokrát nezafungovaly
Státní dluhopisy zatěžuje výhled vyšší inflace v souvislosti s růstem cen energetických komodit, který tlačí výnosy vzhůru. Vedle očekávání vyšších cen přitom hraje roli i růst reálných výnosů, což je patrné například na růstu výnosů protiinflačních dluhopisů střednědobých a dlouhodobých splatností. To snižuje atraktivitu zlata. Zlatu neprospívá očekávání, že sazby zůstanou delší dobu stabilní, nebo že jejich pokles nebude tak rychlý, jak trh dříve čekal. V některých případech, například u Evropské centrální banky, navíc trh nově sází na růst sazeb do konce roku. Na nižší cenu zlata působí také silný kurz dolaru.
Japonský jen i švýcarský frank částečně oslabují rostoucí ceny energií, protože ekonomiky obou zemí jsou na jejich dovozu závislé. V případě jenu dál působí přetrvávající úrokový diferenciál vůči USA, který hraje do karet americké měně. V Japonsku se sice stále mluví o možnosti zvýšení úrokových sazeb, podle tržního výhledu se však tento krok posouvá do druhé poloviny roku, tedy do období, kdy trh očekává klidnější geopolitickou i energetickou situaci. Ve Švýcarsku pak centrální banka naznačila možnost devizové intervence, pokud by frank výrazně posiloval. Trhy zde vědí, že proti centrální bance se nesází.
Nejlépe funguje americký dolar
Relativně nejlépe tak zatím funguje americký dolar. Podporuje ho mimo jiné změna úrokového výhledu. Ještě na konci předminulého týdne trh očekával snížení sazeb v letošním roce o zhruba 60 bazických bodů. Minulý týden toto očekávání krátce kleslo pod 33 bazických bodů, nyní se pohybuje kolem 35 bodů. V případě dolaru hraje roli i to, že Spojené státy patří mezi největší světové exportéry ropy a zároveň jsou největším exportérem zkapalněného zemního plynu. Vyšší ceny energií americká ekonomika samozřejmě pocítí, měla by se jim však přizpůsobit snáze než země, které jsou energeticky nesoběstačné. Právě kombinace relativně příznivější energetické pozice a stále vyšších sazeb činí z dolaru v současném prostředí nejodolnější tradiční bezpečný přístav.
Do původního stavu se rychle nevrátíme
Aktuální tržní nálada bude do značné míry záviset na délce konfliktu s Íránem. Čím déle bude trvat, tím více zesílí krátkodobá inflační rizika a s nimi i popsané tržní pohyby. Pokud by se ale konflikt podařilo brzy ukončit a ceny energií by se začaly vracet na nižší úrovně, vzrostla by pravděpodobnost korekce vývoje posledních dní napříč sledovanými aktivy.
Nelze však očekávat, že by se ceny ropy a zemního plynu okamžitě vrátily na úrovně před eskalací konfliktu s Íránem. Nejprve bude nutné vyhodnotit rozsah škod. Poškozená ropná a plynová infrastruktura v oblasti Perského zálivu může znamenat, že ceny zůstanou po určitou dobu zvýšené. Nelze také automaticky počítat s tím, že vyšší ceny ropy rychle povedou k výraznému navýšení produkce mimo konfliktní region. Reakci nabídky mohou omezovat například kapacitní limity.
Klíčovou otázkou pro finanční trhy tak zůstává, zda energetický šok zůstane pouze krátkodobým nabídkovým impulsem, nebo se přelije do širších inflačních tlaků a změní očekávání ohledně budoucí měnové politiky. Dosavadní signály spíše ukazují na první variantu.
Od inflace ke slabšímu růstu?
Dlouhodobá inflační očekávání zatím zůstávají nízko a ukotvená. Pokud by začala klesat, byl by to signál, že trh už nepovažuje energetický šok jen za krátkodobý problém, ale začíná počítat i s výrazně slabším ekonomickým výkonem, a tím pádem i s nižší inflací ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Jinými slovy: klesající inflační očekávání by paradoxně nebyla dobrou zprávou – signalizovala by nikoli jen zkrocení inflace, ale i propad ekonomické aktivity. To by znamenalo posun od obav z čistě inflačního šoku k obavám ze slabšího růstu.
Nervozitu ze zpomalující ekonomiky v delším horizontu zatím mírní vývoj reálných tržních sazeb. Výnosy protiinflačních dluhopisů na delším konci výnosové křivky v poslední době mírně vzrostly. To naznačuje, že z dlouhodobého hlediska trh v tuto chvíli neočekává výrazné zpomalení ekonomické aktivity doprovázené poklesem sazeb. Z trhu zároveň zatím nevyplývá očekávání, že by konflikt vedl k výraznější úpravě fiskální politiky a s ní spojenému navýšení emisí státního dluhu, zejména na delším konci splatností.
autor: Jan Berka, hlavní ekonom Portu