Nejvyšší soud USA na konci minulého týdne uvedl, že tzv. reciproční cla zavedená Donaldem Trumpem nejsou legální. Šlo o cla zavedená na základě Zákona o mezinárodních mimořádných hospodářských pravomocích (IEEPA). Prezident následně reagoval obnovením plošných cel v sazbě 10 %, během víkendu zvýšené na 15 %. Trump tento krok odůvodnil obchodním zákonem ze 70. let – i zde ale může narazit.
Nejnovější cla byla zavedena podle oddílu 122 (Section 122) Zákona o obchodu z roku 1974 (Trade Act of 1974) a jsou právně sporná. Toto ustanovení umožňuje prezidentovi bez předchozího souhlasu Kongresu dočasně zavést clo až do výše 15 % a nejdéle na 150 dní v případě „vážných deficitů platební bilance“. Kritici upozorňují, že tato norma vznikla v období rozpadu brettonwoodského systému a byla koncipována jako nouzový nástroj k řešení měnových nerovnováh.
Dobové kongresové materiály naznačují, že pojem „balance-of-payments deficit“ neměl znamenat prostý obchodní deficit či deficit běžného účtu, ale širší mezinárodní měnový problém spojený s tlakem na devizové rezervy a potřebou oficiálních intervencí v režimu fixního kurzu.
V dnešním režimu plovoucího kurzu a volných kapitálových toků je proto sporné, zda lze stejný termín automaticky ztotožnit s deficitem běžného účtu. Deficit běžného účtu je totiž typicky kompenzován přebytky na finančním účtu, aniž by to nutně vytvářelo tlak na rezervy či potřebu intervencí centrální banky. Samotný text zákona však takové omezení výslovně nestanoví, a spor se tak bude z velké části týkat výkladu rozsahu prezidentské pravomoci.
Druhou klíčovou otázkou je možnost refundací cel. Tuto možnost již dříve připustili zástupci administrativy, například ministr financí Scott Bessent. Pokud by k refundacím skutečně došlo, šlo by o významný fiskální výdaj, který by mohl zvýšit tlak na rozpočtový deficit.
Z tržního hlediska bude klíčové, jak a v jakém načasování by byly případné refundace financovány. Pokud by zvýšily potřebu emisí státního dluhu, může to tlačit na růst výnosů; dopad na dolar by pak závisel na tom, zda by trh růst výnosů četl jako „zdravý“ úrokový diferenciál, nebo jako růst rizikové prémie spojené s fiskální nejistotou. Osobně se přikláním spíše k druhé variantě.
U akcií bude rozhodující rychlost pohybu dlouhých výnosů a dopad na vnímání fiskální trajektorie USA. Odhady objemu potenciálně refundovatelných cel se pohybují zhruba od 130 miliard dolarů až k vyšším částkám v závislosti na rozsahu, období a právním výsledku.
Refundace nejsou vypláceny automaticky a jejich přiznání se bude řešit individuálně před americkými soudy, což může celý proces výrazně protáhnout. Nároky mohou být také předmětem prodeje třetím stranám. Jejich cena může napovídat, jak trh oceňuje pravděpodobnost a časování případné výplaty. Dopad na širší trhy by ale šel především přes to, zda by refundace změnily očekávané fiskální financování a rizikovou prémii.
autor: Jan Berka, hlavní ekonom Portu